Hojtě, takže už konečně ten asi nejočekávanější článek, na který vás tady ladím… 🙂 Teda pokud jste četli předchozí články… No tenhle víkend, jako ten byl jak víno… jako sranda fakt byla, ale taky těžká únava, chvíli bezmoc, chvíli nadšení, ale hlavně převážně pohoda a optimismus, i když jsme si opravdu někdy šáhli hodně na dno… 🙂 Ale jak se říká, co tě nezabije, to tě posílí… No nevím, jako asi jo, ale že bych takovejdle vejkend chtěl ještě někdy zažít, asi jako hned úplně nemusím… 🙂 🙂 No takže celé se to odehrálo asi takhle, možná někteří už vědí, někteří ani netuší… Bylo to hodně rozpolcené… 🙂 Ráno klasika, odjezd směr Brno 10,30 – někteří v pohodě, někteří po noční, někteří víc či míň zmuchlaný, ale v provozuschopném stavu… 🙂 Tentokrát volba řidiče padla na Romána, takže za fšechno může vlastně on… 🙂 🙂 Néééé, dělám si prču, tohle zkrátka nevymyslíš… Do Svitav na pohodičku, projedeme Svitavy a cca 5 km za Svitavama směr Brno najednou auto přestalo spolupracovat a netáhlo a netáhlo… resp. táhlo úplně někam jinam do… Naštěstí jsme alespoň dojeli uprostřed lesa na nějaký sjezd do lesa, kde jsme auto odstavili, takže jsme aspoň nezůstali viset přímo na vozovce. No říkali jsme, to je v poho, to je turbo, to sice dlouho neudělalo, ale občas se stalo, to stačí Románo vypnout motor a znova nastartovat. Takže vypnout motor šlo, to bylo v pohodě :-), ale nastartovat už ne… škytlo to, točilo se to, nenahodilo se to… motor game over… No… paráda, co teď…??? Bylo něco před dvanáctou tuším… nebo lehce po… Takže po chvilce jadrného, ale krásného českého jazyka :-), jsme se rozdělili na dvě skupiny. Jedna skupina dělala, že tomu rozumí a šla čumět do motoru a šla volat nějaký kámoše, který tomu opravdu rozumějí, druhá skupina šla na houby… 🙂 Ale vopravdu jako fakt? Zatímco skupina auto nevymyslela nic, páč jsme neměli ani nářadí, ale zato jsme měli kupu teorií, co by to mohlo bejt, skupina les opravdu přinesla asi hrstku babek, ale pěknejch… Takže Jarda nelenil a hezky si je ještě očistil… 🙂 No ale jelikož ani po půl hodině se nám nepodařilo auto zprovoznit, začalo se řešit, co dál… Odtah a návrat? Kdepak, to je pro máčky a slabochy, když už bylo zaplať Bůh hezky a teplo a hlavně nepršelo, tak jsme se rozhodli vyrazit hezky po svých do nedaleké Březové nad nebo pod Svitavou… 🙂 No nedaleké, asi cca 5-7 km… Protože a jelikož tam stavějí rychlíci, kteří páděj do moravské metropole… Takže se domluvil odtah, auto jsme nechali hezky připraveno na podval a hurá v tom parnu na nádraží… „Hlavně si tu nic nenechte, říkal jsem… nééé… nejsme blbý….“ tak až v Brně Kuba zjistil, že si tam nechal klíče… 🙂 🙂 🙂 No nic, ještě odpoledne se tam Karlos otočil, v klidu nastartoval… 🙂 najel na vlek a odfrčel… ale prej bychom stejně nedojeli, prej tepelný čidlo se přehřálo, takže by to za chvilku zase vykoplo fšechny kontrolky a auto by zase přestalo jet… takže jsme udělali dobře… 🙂 No čas byl, kluci z Brna nám vyšli vstříc, za což moc velký díky ještě jednou, pokud to někdo z Brna čte!!! 🙂 Měli jsme asi hodinku a půl na další rychlík, takže pohoda džes… sice to teda byl očistec podél tý silnice a pak přes louku, a to ještě s taškama a batohama a někteří i s koulama… záda a ramena mě bolej ještě teď… 🙂 dále pak ovocnou álejí a skrz celé městečko, protože kde jinde může být nádraží, než úplně totálně na druhý straně Březový… 🙂 Ale došli jsme a už už jsme vážně začali i řešit nové auto. My už jsme teda několik inzerátů viděli, ale teďka už to nabralo jinej směr, takže se nám opravdu jedlo líbilo, takže jsme to ještě za tepla začali řešit, aby nebylo prodané atd… Jo kdyby vás to zajímalo, tak to auto bylo z Uničova…. jsem si myslel… k tomu se ještě dostanu na konci… 🙂 No takže rychlík prakticky na čas, naskočili jsme a už jsme frčeli. Cestu některým krátila hra prší, naštěstí venku stále sluníčko… 🙂 Konečně Brno – přes den opravdu moc hezký město, super pěkní příjemní lidé… večerní Brno už je docela něco, ale úplně něco jiného, to tady fakt rozebírat nebudu, to vážně nechcete… Nicméně od kluků z Morendy jsme dostali instrukce, takže šalina č. 2 směr už nevím, jediný co si pamatuju, že zastávka u nemilosrdných bratří… 🙂 Aby se to líp pamatovalo, protože milosrdný bratry jsem ještě neviděl… 🙂 No takže 2 hodinky skluz, ale jsme na místě, klukům jsme fakt moc poděkovali, hlavně teda po zápase pořádným platíčkem… 🙂 Kluci teda opravdu nelenili a dráhy připravili parádně, teda těžké, ale docela padavé dráhy… Ale jak si to rozleštili, tak se najedou i domácím nehrálo úplně tak, jak byli doposud zvyklí… Což nás asi zachránilo, protože my jsme taky hráli tyčku, takt to bylo náročný po tom štrmácení… Každopádně soupisku postavil náš šitkouč Danda, který si zkrátka o to řekl, ale v tomhle parnu už to bylo každýmu jedno… 🙂 Ale vymlátil z nás bod… 🙂 bylo i na výhru, ale taky i na prohru, takže fakt úspěch, bod z venku je vždy dobrej… 🙂 No takže úvod Radek Šenkýř, Petr Málek proti Předsedovi 🙂 a Vojtovi Šípkovi. No já jsem byl úplně totálně marnej, fakt jsem celejch 120 hodů netušil, jak to mám hrát, lítal jsem po prkně jak splašená slepice a vůbec jsem nevěděl, která bije.. bohužel… První tříca ještě jako v pohodě, ale i tak to byla spíš víc náhoda než suverénní hra 141/154. Pak už to šlo do kopru včetně mýho levýho kolena, to vám taky moc nepřidá… 134/130, 142/129 a 145/116 (562/529). Ale Vojta teda zahrál parádně, hold novinář 🙂 Jako vždy to mohlo bejt lepší, ale na ty sobotní útrapy fakt dobrý… První dráha taky parádní 134/151, potom taky pro nás 138/144, pak chvilku pauza 142/111, ale závěr zase Vojtáno parádně nakopnul 133/153 a bod i pro nás (547/559). Takže fakt boj hned od začátku. Prostředek a taktéž rovná dělba bodů. Pavel Košťál a Jirka Hanuš vs. Tomáš Hrubý a Roman Kindl. Pavel zahrál taky parádně, ale prej to mohlo bejt ještě lepší, kdyby si to domácí takhle nepřipravili… no hold učíme se stále… Tomáš se snažil sekundovat, ale většinou vždy tahal za kratší konec. První jasná pro Pavla 153/131, pak už o něco míň 136/129, jedna dráha pro Toma 128/144, ale Pavel si to nakonec pohlídal 143/135 (560/539). Roman hrál taky suprově, to spíš Jirka nevěděl moc kam… Románo v poklidu ovládá fšechny dráhy 138/142, 123/143, 136/138 a 122/124 – nebo teda v poklidu, vždy to vyšlo, i když třeba jen o 2 kolky… 🙂 (519/547). No a stále je pořád o co hrát… Atmoška parádní, řvalo se tak, že ještě teďka pořádně nemůžu mluvit… Dotahováci – Pavel Antoš, Milan Klika, Jarda Šmejda a Kuba Seniura… A jak už víme z minulého roku, výhra či prohra závisí na tom, jestli Milan Klika bude mít kliku… 🙂 V sobotu jí moc neměl, ale stačilo to aspoň na bod 🙂 Jarda má pomalejší začátek 142/118, ale pak postupně stahoval a stahoval a stahoval 123/131, 133/135 a 130/134 a i když na celkové číslo rupe, vyhrává 1:3 na dráhy (528/518). Vedle byl Kuba na kuželky stejně nastavenej jako Jarda. První šede je naše 116/130 a 133/142. Pak Milan 137/125, ale konečná je zase naše 119/121 a zase o 2… to byl snad nejčastější rozdíl na dráze… 🙂 (505/518) a čtvrtá a cenná výhra a jen 11 kolků od celkové výhry… No ale super mač, fakt parádní, takže suma čumič 4:4 +11 (3221/3210). Jako čísla děs běs, ale na to se hysteryje neptá, domácí by tento zápas asi taky vymazali z paměti… ale hold je to kulatý, hlavně, že bylo co pít… 🙂 🙂 No a pak už to šlo asi následovně… Tom a Románo se rozhodli jet vlakem dom, my jsme dohráli cca kolem 19,15 – jim to frčelo cca z hodinku, my ostatní jsme šli na jídlo a počkali jsme si hezky 3 hodiny, nám to frčelo před půl jedenáctou + 15 minut zpoždění… Ale jídlo super, pak šalinó zase před hlavák a jak jsem říkal, noční Brno masakr… teda hlavně před tím nádražím… Asi si to tak nějak dokážete představit… No nic, rozebírat to dál nebudu, na nádraží jsme se ještě asi na tři čtvrtě hodinky uvelebili na lavičky, protože už toho fakt bylo dost, Danda si hezky popovídal s místním obyvatelstvem, to by snad ani nebyl on… 🙂 🙂 🙂 To je spíš pak na osobní rozpravu, než na šíření po netu… :oD Pak už teda vlakem do Č. Třebové a pak už autama dom… no jako krásný návrat ve čtvrt na dvě… prostě to chcete… Jenže pro někoho tento výlet snad skončil, ale pro mě a Kubu, co jsme se jeli podívat na nové případné auto, to ještě neskončilo… po ranní vstávačce hezky pěkně sprška a hurá po deváté zase na cestu. Já jsem vzal moje autíčko a už jsme to frčeli směr Ústí, Lanškroun atd… A ještě Kubovi říkám, že to vezmu na Zábřeh, že to je takový rovnější… Než jen na Moravskou Třebovou a Mohelnici do UNIČOVA!!! No co by se mohlo stát, že? A Kubí na mě, no vidíš, týpek mi poslal adresu, hodím to do navigace… pak na chvilku ztuhnul, protože opravdu byl jeden inzerát z Uničova a fakt jsem si myslel, že to bylo právě tohle auto… ale Kuba zvážněl, podíval se na mě a říká… „vole, Bohumín!!! “ Co?????????????????????? nene… Uničov si chtěl říct… to už se začal smát a já tuhnout… Sorry, Bohumín… Chtělo se mi fakt brečet… hodit auto do škarpy a jít domů… 🙂 🙂 No za chvilku jsem to rozdejchal, prochechtal, takže po malinké zajížďce jsme zkonstatovali, že to aspoň máme relativně při směru a nemusíme třeba do Budějic… Tak jsme jeli na Ostravu… Takže namísto hezkých cca ve 3 odpo doma pěkně v 8 večer, ale i s novým kuželkářským autíčkem… 🙂 🙂 🙂 Takže aspoň něco se povedlo, ale víkend teda fakt jako malina…. Jak jsem říkal na začátku, fakt prča byla, chvílema to teda drhlo už, únava ale i radost a tuna zážitků… No takže víkend víte kde a proto už i víte, proč to píšu až v pondělí… 🙂 No takže asi tak… Takže za týden nás čeká Zlín, to bude taky velice náročný výlet… 🙂 🙂 Tak zdar a držte nám palec 🙂 MvČ.

zpravodaj

auto

výšlap

louka

nádraží

vlak