Jojo, je to tak, ať už se vám to líbí nebo ne, tak o výhře častokrát rozhoduje „pouze a jenom jediný“ hod. Ono to je samozřejmě trošku nadnesené, celý tým maká, musíte odehrát 6×120 hodů a na každém záleží, ale prostě ve finále, kdy zpětně bilancujete, tak to je prostě tak… Kdybych neujel, tak bych šel do plných, kdyby místo lavoru spadla osma, kdyby kdyby kdyby… No neuděláte nic, chleba levnější nebude a když nejde o zdraví, tak jde o prdlačky, i když díky tomu jednomu hodu prohrajete pouze o 2, nebo 5 kuželek… No a to se právě stalo v sobotu, kdy jsme zajížděli do České Lípy, kde jsme se utkali s týmem SK Plaston Šluknov. No a jak už je zvykem, cesta tam i zpět opět prošpikovaná hláškama a událostěma sobě našim vlastní… 🙂 Jen kdybych si to fšechno ještě tak pamatoval… :oD No Vojta přijel na čas vláčkem a šel si do Kaufu pro sváču, tam jsme ho také nabrali a hurá jsme frčeli směr Broučkov. Tam se s Jirkou přišla se slzou v oku rozloučit snad celá jeho rodina… no né, tak teda z garáže vyšel tatík a při odjezdu počastoval svého synka, aby ten Meříčák taky něco zahrál, a vono jo, prostě v Jirkovi se ten saduriťák nezapře, prostě to má v krvi! Pak už jen krátká zastávka (a opět jak jinak při tomto směru) v Milovicích na výtečnou polívku a tady se nám málem povedl skvělý obchod. Velice milou, usměvavou a blonďatou obsluhu jsme chtěli naverbovat do svých služeb třeba jako masérku a místo toho bychom za pultem nechali Vojtu, který se hned hrnul do kšeftu a začal diktovat, co si kdo fšechno koupí, ihned by nastavil několikanásobně vyšší ceník atd… No a možná, že by i mladá paní nakonec naházela víc, než Vojta… 🙂 jelikož jsme na dnešní zápas odjížděli pouze v šesti a to jsme si ještě vypůjčili Matesa Holaka. No z tohoto obchodu nakonec sešlo, ale opravdu chyběly dojednat jen nepodstatné detaily a možná by to i vyšlo… 🙂 No takže posilněni gulášovou polívkou a já čočkovou (nevím proč z toho kluci neměli vůbec radost) jsme vyrazili do naší cílové stanice. Hned na úvod přišla menší nepříjemná komplikace, protože Radkovi Marušákovi nebylo příliš dobře a tak ho kolegové ihned lifrovali pro sichr do nemocnice. Ale nebojte, Radek je v poho, ale na zbytek sezóny má útrum, takže touto cestou chci vzkázat, vůbec nezáleží na kuželkách, hlavně to zdraví, Radku, dej se brzy dohromady a drž se!!! No a můžeme začít. Honza Koldan a Renda Hemerka vyzvali Dádu Ksandra a Martin Holakovského. No Honza a Dáda, to byl první souboj jako řemen. První dráha jde za náma 122/127, ale druhou si bere domácí hráč 119/113 (dneska nám fšem, až na Jirkovu výjimku, dávala zabrat dráha č. 1, tak jsme komplet fšici vytekli). Třetí dráha a opět souboj do posledního hodu, kdy Honza dává 8 a tím pádem kluci remizují na 121. Poslední dráha a na plných opět trápička, ale dorážka, to byly závody, devítky, osmičky, když jeden otevřel, druhej hned hod potom opisoval a fakt to šlo do hodně vysokých obrátek, leč nakonec Honza měl pevnější ruku 145/131 a bere první bod tohoto utkání (497/492). Vedle byla napínavá pouze první dráha, kde René vítězí o pouhý klacek 124/123. Pak ale odpadá a Mates drží skvěle svou hráčskou úroveň a zbylé dráhy jdou na náma. Druhá 113/142, poté 101/116 a konečná 116/129 a jasné body i důležité kuželky pro nás (454/510). Takže stav po jedné a vedeme o 51. Prostředek a opět zajímavý vývoj. Pepa Rubanický a Jan Sklenář proti Vojtovi Šípkovi a Jirkovi Broučkovi. Vojta začíná skvěle a vypadalo to, že bychom mohli urvat nějakej ten další bodíček 105/141. Jenže pak se Pepa chytnul a nedal Vojtovi po drahách 125/116, 130/114 a 152/121 sebemenší šanci (512/492). Za to vedle, tam to byl koncert. Jirka to dneska chytnul parádně a nahrabal další cenné klacky pro náš tým. Jirka Bere fšechny dráhy a po super skvělém výkonu 139/144, 128/143, 121/146 a 112/127 vítězí v nej náhozu utkání (500/560). Stav tedy po dvou a zvyšujeme náskok na 91. Takže náskok hodně slušně dostatečný, ten jen, kdo vyhraje v závěru… leč osud tomu chtěl jinak… 🙁 Petr Vajnar a náhradník Láďa Hojný vyzvali Jardu Kejzlara a Martina Čiháka. No Jarda se vůbec dneska tady nechytal a Petr si na něm pošmáknul přes fšechny čtyři dráhy – 133/124, 125/116, 138/113 a 131/130 (527/483). Vedle, tam to bylo hodně na ostří nože. První dráhu v koncovce rozhoduje pro sebe Láďa 128/121, abych pak druhou dráhu vzal na sebe 127/141. Pak přichází ta proklatá jednička 125/115, ale stále žijeme. Poslední dráha a moje plný totálně na pytel 85/75, ale dorážka zase vychází, jenže Láďa se mě drží jako klíště  i když poslední dráhu vyhrávám, tak bohužel pouze o jeden klacek 128/129, což je málo a celkem rupu o pouhé 2 kuželky (508/506). No takže suma sumič plichta 4:4 -45 (2998/3043). Byl to smolík pacholík, takže opravdu jeden jedinej někde kdekoliv hod, např. místo fanek hodit 7 a bylo by to… no nic, škoda, ale bod je v této fázi zlatej, navíc pořadí v tabulce opět pěkně zamíchané a našlapané, Tehovec kupodivu prohrává doma s Pardubicemi, Č. Lípa vyhrála nad Rokytnicí, takže se nám to v tabulce malinko přeskupilo, ale bodově je to prakticky furt nastejno… takže uvidíme. No zpáteční cesta už probíhala úplně v klidu a pokud by vám tady někdo v komentářích cpal nějaký nesmyslný klíny do hlavy, tak JÁ vůbec nevím, o čem mluví… 🙂 🙂 🙂 Je pravda, že jsme měli hlad a ještě se stavili na benzině, je pravda, že jsem si dal bagetku (nějakej špíz s 10% vepřové panenky navíc) a možná sem tam si občas postěžoval na opačné straně těla, než je pusa, ale vůbec nechápu, co klukům vadilo… Pravda, na pár místech možná trošku slezla barva z auta, ale to je tak celý… :oD A mám takovej pocit, protože jsme měl večer doma ještě na něco chuť, tak jsem neváhal a udělal si míchaný 4 vajíčka, takže mi asi do večera sleze i barva z fasády… 🙂 No nic, toliko k našemu výletu a příště zase čus. Mates vod Čihákůůů

zápis o utkání, zpravodaj