Zdravíčko lidičky, tak a máme to za sebou… Teda né, že bych se ještě obracel v rakvi, ale kuželkářská sezóna je minulostí… Opět to uteklo jako voda a musím říct, že to teda byl boj. Po hodně zpackaném podzimu a kupě zbytečně prohraných domácích utkáních jsme se jakš takš drželi těsně nad sestupovou hranicí a naštěstí to dopadlo… Ale teda jako fujtajxl… Poslední utkání jsme odehráli ve Vracově, který už měl jistotu, že to hlídá z opačné strany tabulky a na dálku jsme tak bojovali z týmem z Husovic, kteří by ještě v případě výhry nás mohli sesadit… Ale naštěstí fčera to teda padalo parádně, super jsme se chytli, tedy někteří méně, ale někteří více a vlastně nám stačil i bodík za remízu, což se dlouhou dobu, teda ve druhém poločase formovalo, ale jak už jsem napsal do titulku, opravdu o plném bodovém zisku rozhodnul až poslední hod utkání. Ještě, než se do toho pustím, znova musím poděkovat fšem klukům, co nás z béčka i céčka podporovali a taky hlavně fanouškům. Doufám, že jste si to aspoň malinko užili, i přes ty prohry, ale snad to bude v příští sezóně lepší a zatím to vypadá, že se asi postěhujeme na západ do české strany… ale necháme se překvapit… No takže utkání, opět teda parádní nálada, hooodně dlouho jsem nezažil tahle parádní zájezd.. 🙂 🙂 Jako šestý nás podpořil Míťa Kala, který samozřejmě nic nepodcenil a v pátek jasně dodržoval přípravu, která mu nakonec vynesla parádní hru a číslo. Prakticky stačilo na ty kuželky jen dejchnout a oni už padaly samy… 🙂 🙂 Né, samozřejmě si dělám legraci, Míťa byl opravdu zodpovědný. V namačkaném autě se s náma ještě svezli Kubík Seniuru, který se nakonec taktéž dostal na plac a nás starý dobrý známý shitcoach (šitkouč) Danda. Takže jak velí tradice, když jede Dan, tak se zkrátka nevyhrává… 🙂 Ale jsem moc rád, že pokud se teda nepletu, tak podruhé se tato smůla prolomila a i s Danem jsme dokázali vyhrát 🙂 Ve Vracově je šestidráha, takže utkání pěkně odsejpalo, vůbec se to prakticky nemotalo, a když jo, tak si s tím kuželky, potažmo rozmotávači lehce poradili… Takže za 2 a čtvrt hoďky bylo po fšem… A dráhy parádně připravený, vzadu to fakt super padalo, lítalo… Do prvního poločasu teda naskočili Pavel Polanský, Tomáš Gaspar a Víťa Nejedlík, za nás trenér nanominoval Laďu Urbánka, Michala Kalu a Romána Kindla. Laďa se snažil, chvílema to šlo, pak zase ne a pak už tam tradičně mával rukama jako vorel… 🙂 Ale Pavel hrál dobře a výhru si jasně pohlídal na fšech drahách 148/131, 142/136, 142/129 a 137/129 (569/525). To Míťa, ten se teda rozehrál do pěkných výšin. Hlavně musím vyzdvihnout jeden moment, který byl takovým typickým obrázkem, jak mu to hezky přisypávalo a opravdu měl hodně stěstíčka, ale to prostě k tomu patří. Ale tohle jsem teda ještě neviděl, teda von to neviděl snad nikdo, až pak ze záznamu jsme si to museli pustit asi 10x, abychom pochopili. Vracov totiž vysílal živě a záznam je někde na youtube, opravdu si to zkuste najít, jen to fakt paráda. Přiblížím situaci – Michal dráha č. 4, jeho první, 16. hod, takže první do dorážky. Jak jinak než tradičně po rychnovsku, což je buď na střed nebo do fanek… Míťa s jistotou zkusil tu druhou variantu, koule šla přímo natvrdo do pravných fanek, čistá tláča, tam nebylo vo čem… a najednou devítka!!! 🙂 🙂 🙂 Jako to fakt nepochopíš, po tom hodu se asi vteřinu nic nedělo, pak se najednou přední fanka vyhrnula zezadu a shodila pravou osamocenou babku, a levá vyskočila tak šikovně na zadní roh, který spustil dominovou lavinu až k přednímu rohu a cigi cagi… 🙂 Jako fakt úlet jako prase… Ale šťasnej pro nás… Jako chudák jeden z domácích rozhodčích, ten si nad Míťou mohl hlavu ukroutit, ale smál se, byl naprosto v pohodě, to se prostě nešlo zlobit… 🙂 No takže Michal teda zase pro nás jasně dominoval na fšech drahách 146/160, 138/155, 128/143 a 119/126 a škoda jen těsně pod šestikilem (531/584). Víťa a Románo, tam pro bylo nerozhodný, aby teda každý duel měl něco… Dráhy se dělily na obě strany, nejdřív Víťa 150/139, pak my 137/147 a opět prohoz – 149/124 a 127/133, jenže nakonec lepší finální číslo měl domácí (563/543). Nuže tedy 2:1 pro domácí a opravdu jen pár kolků, takže drama pokračuje… 15 minut pauza a jdeme do druhé půle. Tomáš Kordula, Petr Polanský a Tomáš Sasín, kterého ale ve 40. hodě vystřídal Aleš Gaspar. Za nás pak Martin Čihák, Jarda Šmejda a Vojta Šípek, který ale nějak tahal nohu, takže po půlce ho vystřídal Kuba Seniura. A opět stejný průběh jako v předchozím klání. Jedna jasná výhra pro domácí, jedna pro nás a jedna na dráhy napůl… Ten napůl jsem byl já, ale po první šedesátce to vůbec nevypadalo. Tomáš se do mě pořádně opřel a první šede teda jasně dominuje 164/147 a 152/134. Jenže pak mu nějak došly síly a já jsem tak nějak pokračoval, ale stále jsem tam měl řádnou porci klacků nadělíno… Třetí ale stahuju 130/145 a na poslední brutální boj, hlavně já sám se sebou… 🙂 Jako ani šitkouč nevěřil, že se to dá ještě otočit, ale já ho přesvědčil a vlastně došlo až na ten zmiňovaný poslední hod, kdy v našem fandícím hloučku se zjistilo, že když dám 2 kuželky na poslední hod, tak vyhraju o jednu, a ono se to fakt podařilo… 🙂 Jako nejftipnější na tom je, že ani já sám jsem to nevěděl… pořád jsem sledoval celkový číslo a myslel na to, stáhnout co nejvíc klacků, protože Jarda to tam sypal a hlavně tím pádem bychom remizovali a i ten bod nám stačil… Takže já jsem opravdu po 119. hodě taky ke svému překvapení zjistil, že můžu vyhrát… 🙂 Do posledního hodu mi tam zbyla plzeň, takže jistotka na střed a naštěstí to ty dvě trefilo 133/154 (579/580). Takže cenný bodík 🙂 A vedle Jarda, to byl hlavní strůjce našeho obratu. Teda sedlo mu to parádně, on opravdu venku hraje líp než doma, to se fakt často nevidí… 🙂 Parádní výkon, parádní atmoška, parádní fšechno, fakt super hra – 128/134, 149/157, 125/150 a 128/162 a šestka na světě!!! (530/603) a samozřejmě i kupa veledůležitých klacků! No a poslední mač, to byl duel hodně těsný, ale vždy o něco málo to domácí ustáli… První tříca 136/130, pak ještě těsně 130/128. To už bylo vystřídáno a třetí nejtěsnějším rozdílem 131/130 a čtvrtá 143/137 (540/525). Ale to už vůbec nevadilo, protože už jsme ke konci fšichni věděli, že už náskok je dostatečný a že už domácí nemají sílu na odpor… Takže suma sumič 3:5 -48 (3312/3360). No a pak bujaré oslavy, to se prostě nedalo… furt se fandilo, křičelo, pak jsme si i vypůjčili pokřik ze Zlína hoooooď tam děvět.. nanananananana, to mi zní ještě teď v uších… 🙂 No pánové pochopí, dámy prominou, kantýnu jsme slušně zasponzorovali… 🙂 Ale to prostě k tomu patří, radost byla opravdu veliká… No a cesta domů, klasika, samozřejmě jsem si chtěl zapamatovat několik hlášek, ale samozřejmě jsem je fšechny úspěšně zapomněl a pamatuju si jen totální exkrement… 🙂 No takže děcka toť fšechno… 🙂 Ještě jednou díky fšem a do příští sezóny hodně zdravíčka a doufám, že se na podzim (nebo i dřív) opět znovu spolu potkáme!!! 🙂 Mates vod Čihákůůůůůůůůů.