Tak tak, v sobotu se áčko vydalo na dalekou cestu do Českého Krumlova, aby zde sehrálo utkání s týmem Vltavan Loučovice. Cesta to byla taková rozpolcená, teda abyste tomu rozuměli, náš kuželkářský brouček se ladí v servisu, takže jsme se museli vydat do sychravo-zamlženého-místy prosluněného-počasí dvěma auty. Takže první posádka, a říkejme jí pro lepší přehlednost skupina A, se vydala ve voze C, teda ve voze Citroen C1 ve složení: majitel Jarda Šmejda a Vojta Šípek. A druhá banda, a opět jim můžeme přidělit označení skupina B, cestovala shodou okolností taktéž vozem značky Citroen Da Vinci, pardon, Piccaso 🙂 Ftom jsem přebýval já (páč jsem měl studijní volno), Roman Kindl, David a řidič Láďa Urbánkovi. A jelikož byla cesta relativně volná, ani jižní spojka nebyla vůbec zasekaná, pohodlnou a rychlo-krátkou cestou jsme byli pohodlně v normálním úsporném čase za 4 a 3/4 hod. na místě… :-O No, kuželna pěkná, výsledky nebyly pěkné… Opravdu těžké a hodně citlivé nepadavé dráhy nám ztěžovaly hru, ale pro fšechny je to hold stejné… Nicméně začátek nebyl vůbec zlý. Opět jako v Náchodě to rozjela rodina Urbánkova proti Pepovi Gondekovi a Robertu Weisovi. Láďa využil na první dráze Pepovo zaváhání 97/115, ale pak už se Joska rozjel a nedal Láďovi na zbylých dráhách šanci 136/134, 143/119 a 128/117 (504/485). Vedle David sehrál perfektní utkání (asi ho naladilo, jak jsem ho natáčel na mobil, teda na dráze, potřeboval nějaké video s pár hody, jak se u toho kroutí apod., a tak se musel řádně snažit a činit). První šedesátku jasně vyhrává a získává tak i důležitý náskok 125/135 a 128/147. Do druhé poloviny fšak Robert napnul své síly a začal otáčet, nejprve těsně o dva kolky 123/121 a poté jak jinak opět o dvě kuželky 129/127, takže bod i pro nás v nejlepším (na dorážku) náhozu v utkání (505/530). Takže začátek opravdu nebyl marný 1:1 a vedeme o 6. I prostřední část přinesla body na obě strany, jenom kuželky se už více přestěhovaly na domácí lavičku. Míra Šuba a Honza Smolena šli na plac společně a Romanem Kindlem a Jardou Šmejdou. Roman se s Mírou houpal na houpačce, nejprve Roman skvěle začíná 109/134, aby si to pak o fous vyměnili 126/122. Poté opět na těsno vítězí Románo 130/132, aby to pak Míra zakončil pro sebe 122/114, ale kuželky hovoří v náš prospěch (487/502). Vedle se Jardovi nedařilo. Sice na dráhy to také končí 2:2, ale jasný bod za náskok bere Honza (512/461). Takže po dvou, ale stále rozdíl není až zase tak propastný +30. Poslední čtyřka a domácí nadvláda. Míra Pešadík a Libor Dušek vs. Martin Čihák a Vojta Šípek. Na první dráze relativně těsná prohra 130/123, potom ale obracím 122/136 a 118/130. Jenže na poslední jsem totálně marnej a Míra naopak vytáhl ty nejlepší hody 147/111 a další bod pro domácí (517/500). Ani Vojta neměl svůj den. Obdobně jako Jardovi se mu vůbec nedaří a prohrává fšechny dráhy a Libor tak ztvrzuje domácí vítězství (530/466). Suma sumič 6:2 +111 (3055/2944). No takže asi tak. Na cestu zpět se přímou čarou vydala skupina A, zatímco skupina B se rozhodla někde poblíž nakrmit. A tady se blížíme k nejsilnějšímu zážitku celého výletu 🙂 Sice už nevím název toho motorestu, jídlo fakt dobrý, prostředí pěkné, ale nejvíc nás ohromili záchody… 🙂 Né, že bychom tam šli fšichni najednou, ale po příchodu se na vás spustily libé a zvučné tóny pískajících a prozpěvujících ptáčků jako někde v Amazonii. Ještě tam můžou pomalovat stěny liánama a fakt je to jak někde v pralese… 🙂 No a to už asi bude raději fšechno… Takže za týden zase zdar. Mates vod Čihákůůů.

zápis, zpravodaj