Ahoj, takže jak už jsem uvedl do titulku, na poslední zápas áčko zajíždělo do nedaleké Olomouce a vejlet to byl opravdu zase a jak jinak se fším fšudy… 🙂 Srandy byl mrak, dokonce jsme s sebou vezli i fanouška v podobě Dády, kapitán Kuba měl jasný plán a řidič naštěstí pevné nervy… 🙂 No ale od začátku… Odstartovali jsme v sedm hodin místního času s jasným cílem, který zněl snídaně v Moravský Třebový… někdo si dal klobásku, někdo vajíčka, někdo kulový prd… zkrátka dle gusta 🙂 Řádně posilněni jsme se jako vítr rázem ocitli na kuželně v Olmiku, nálada byla parádní, atmosféra taky, jelikož současně vedle nás se hrálo divizní utkání mezi domácími a hosty z Michálkovic, jestli si to dobře vybavuju… Ani vlastně nevím, jak to vedle dopadlo, ale to pro náš příběh není vůbec důležité… My jsme si poctivě zhruba připravili sestavu, jak půjdeme a už už jsme to měli fakt dobře vymyšlený, jenže to by nám do toho nesměli hodit vidle domácí, kteří si na poslední zápas, ve kterém vlastně už vůbec o nic nešlo, zamíchali karty a losovali si, jak vůbec půjdou… takže následně jsme i my museli překopat sestavu… Ale jak jsem řekl, Kuba v tom měl jasno, mohli jsme překvapit, vo tom žádná, ale spíš byla na stole reálnější varianta remízy a málem to i vyšlo… Obětní beránci byli Kuba a Jarda a ostatní měli jasný úkol – přinést body nebo se nevracet… 🙂 No tak zase až tak drsný to nebylo, ale fakt se nám to relativně podařilo… Ale i když jsme nakonec prohráli, tak soupeře jsme řádně potrápili a byly k vidění opravdu parádní mače. No ale dosti omáčky kolem, pojďme na první čtyřku. Jirka Baslar a Marian Hošek vs. Láďa Urbánek a Roman Kindl. Láďa se hodně nadřel, ale vždycky tomu něco malinko chybělo. První dvě dráhy bere Jirka 147/138 a 144/133. Pak svitla naděje 132/141 a bylo to pořád hratelný, ale poslední si Jirka opět pohlídal 131/126 a získal tak první bod pro domácí a pro nás to byla ta jediná prasklina v takřka dokonalém plánu (554/538). Opravdu nebylo to o moc, jen o 16. Vedle Románo měl o něco lehčí situaci, protože Marianovi se tolik nedařilo a tak jsme mohli hrát s větším klidem. První dráhu Romča parádně napálil 108/148, aby se to na druhé otočilo 148/121. Takže to vypadalo na urputný boj, ale pak se domácí opět hodně vytrápil 109/135 a poslední taky pro nás 136/146 (501/550). Prostřední část a v ní Radek Havran, Břéťa Sobota, Kuba Seniura a Martin Čihák. Kuba moc chtěl potrápit Radka o něco víc, ale Radek to doma zkrátka umí. První dráha byla ještě taková rozpačitá, ale urval ji 130/122, ale pak už to klapalo jako v kolovrátku a Kuba neměl šanci 158/127, 155/132 a 160/143 (603/524). Já jsem sváděl hodně vyrovnaný souboj a Břéťa teda po mě šlapal. Na první mě zkrouhnul hodovkama v závěru 162/148, na druhý ale vytek a já jsem hned čapnul šanci za pačesy 115/144. Třetí byla hodně velká bitka, ale nakonec ji prohrávám 145/140, takže poslední musím vyhrát a to se naštěstí podařilo 139/150 (561/582). A máme tu dotahováky – Michal Albrecht a Kamil Bartoš proti Jardovi Šmejdovi a Jirkovi Broučkovi. Jarda začal lépe a Michal se nemohl dostat do toho svého provozního tempa 129/135, ale od druhé dráhy jak když utne a už to tam valil a jasně potvrdil svoje kvality a Jarda nestačil 158/140, 173/139 a 129/108 (589/522). Vedle to bylo taky hodně zajímavý, sice Brouk prohrává celkově o 3 klacky, ale jelikož si zajistil první 3 dráhy pro sebe, tím pádem zajistil i pro náš tým bodík. Vždy to bylo o pár kolků, ale na to se historie už ptát nebude – 141/147, 135/142 a 135/139. Jen na poslední dostal 147/127 (558/555). No takže suma sumič 5:3 +95 (3366/3271). Ale jak jsem už říkal, utkání fakt mělo grády, řvalo se a bubnovalo, fandilo se a řádilo… Opravdu parádní mač. No a pak už jen čus bambíno a hurá domů… Ale nejdřív ještě na oběd od osvědčeného Globusu, dobré jídlo, porce dle libosti, máte to hned a za parádní prachy… No někdo si nandal halušky, někdo žampiky s brsalátem, někdo moravskýho brabčáčka s knédlem a zelíčkem a někdo si skočil na teplou sekačku v housce… No zkrátka pohoda džes. Fakt jsme se naprali, hlavně Dáda, který už prakticky vypadal, že ty halušky ani už do sebe nestlačí, ale nakonec to dal, a to si ještě ode mě ochutnal jednoho žampika a výrazně stále nakukoval na Jardovýho vrabčáka… 🙂 🙂 Ale toho nakonec nedostal… :oD No takže narvaný jsme jsme se sunuli z haly Globen, jenže co čert nechtěl, před vchodem vječný stánek s cukrovinkama (vata, frgále, uši atd…). No nekoupil si Dáda mega půlku povidlovýho frgálu a nespásal ho během cesty do Loštic?… Jako nechápu, kam se to do něho vešlo, ještě před chvilkou funěl na obědem… 🙂 No nic, dojeli jsme do další obligátní zastávky, a to teda na sejrečky do Loštic a Dáda už si to hrnul, teda i ostatní… Ale nesednul von do auta a nežal tam na ten frgál hned házet nějakou cca 100g uzenou parenici nebo co to bylo??? 🙂 🙂 No jasně že jí sežral celou… Pořád si hladil bříško, vypadal spokojeně a opravdu jsme se zase dozvěděli moc a moc informací a moc a moc rad do života… 🙂 Marně jsme vyhlíželi Rychnovský okres… cesta byla dlouhá… 🙂 Dáda to pak završil na benzině pytlíkem nějakejch chipsů ve tvaru kečupových hranolek či čo a na závěr se náma chlapec jeden hodný spravedlivě rozdělil s větrovýma bonbónama značky Halls 🙂 No takže asi tak… Počasí to teda taky stálo za to… chvilku sluníčko, pak zataženo, déšt, sníh a zase znova a pořád dokola… fakt aprílový počasí jak vyšitý… No takže toliko k této sezóně… Ještě teda ve čtvrtek to béčko a šlus… Jo a ještě možná tak pro úplnost, ale jestliže to tak nějak sledujete, tak asi víte, že céčko teda nakonec skončilo poslední ve své skupině, béčko už bude jasně třetí od konce, ale mimo sestupové nebezpeční a áčko nakonec po dobrém jaru končí na parádním šestém místě. A to už je opravdu konec 🙂 A jelikož je to strašně zase dlouhý a mě se to nechce už číst a opravovat chyby, jelikož už je pozdě v noci, tak se omlouvám a jestliže tam bude něco blbě nebo nesrozumitelného, nedej bože nějaké hrubka, tak se velice, ale velice omluvuju a doufám, že si ten správný výraz doplníte… 🙂 Mates vod Čihákůůů.