V sobotu naše áčko přivítalo chlapce až z dalekého Šluknova a jelikož hosté přijížděli z předposledního místa, čekalo se (avšak nepodceňovalo se) relativně snadné vítězství, ale jak to tak bývá, opak byl málem pravdou. Do úvodních bojů nastoupil už náš ostřílený krycí štít z béčka Michal Kala a Martin Čihák, a proti nim stál Honza Koldan a René Hemerka. Možná si říkáte, proč takový ostřílený dotahovák Martin (tedy já) nastupuje už v úvodu? Inu, to máte tak: žena leží s nějakejma zdravotníma problémama, 14 měsíců stará prcina řve jak na lesy, takže vytížený tatínek se musí postarat, avšak pár dobře mířených střel, trocha piškotů, rohlíků, čajů a asi 8 balení toaletního papíru moje problémy snad brzy vyřeší… 🙂 Ale to jsem trochu odbočil, takže zpět k zápasu. Vletěli jsme do zápasu jako tornáda, který pomaličku, ale jistě, ztrácely svoji sílu. Michal po první vyhrané dráze další dvě rupe, a tak musí rozhodnout poslední dráha, nebo spíš 118 hod, ve kterém Michal dává hrcku, čímž je osud soupeřův zpečetěn a Michal tak při rovnosti setů vyhrává na celkové číslo (505/500). Mates (tedy já) první dvě dráhy nedá svému soupeřovi, jak se tak říká, ani čuchnout, a jeho nához rovných 300 v polovině utkání dává další slibnou vidinu na čtvrté šestikilo, jenže to by Martin (tedy já) nesměl bejt tatar… třetí dráhu nezvládám (120), čtvrtou už jsem si pohlídal, a tak nejlepším výkonem z domácích jasně přehrává svého soupeře (561/504) – ještě, že to bylo o tolik, viz dále… takže stav 2:0 a +62 klacků k dobru. Za zmíňku snad stojí jedna nemilá zajímavost, a to dohromady 30 újezdů, které vyplodili naši první dva soupeři, a opět říkám, pro nás štěstí, že to bylo tolik, viz dále… Jak jste mohli vydedukovat, zbalil jsem si saky paky a svištěl jsem domů. Ale jen člověk vytáhne paty z kuželky a nechá tam ty holomky samotný, tak tam vyváděj jak pominutý… 🙂 Jako prostřední dvojka do mučírny nastoupili Jakub Seniura s Vojtou Šípkem, a proti nim stáli dva neúprosní drábové Pepa Rubanický a Radek Marušák. Kuba na svého soupeře nastoupil sebevědomě a v první šedesátce jasně ukázal (294), že chce body stůj co stůj. Jenže to Kubík ještě nevěděl, že v druhé šedesátce už se mu tolik dařit nebude, a že Pepa se rozhodl být nejlepším hráčem utkání, a že bude Pepa dělat poslední dráhu 168, čímž totálně překazil plány fšech přítomných domácích, fčetně Jakuba (545/581). Vojta nezačal vůbec špatně, ale na dobře hrajícího Radka to dneska bylo málo. Vojta prohrává tři dráhy (o 8, 2, 8) a na poslední dráze už jen kosmeticky upravuje výsledek setů 1:3 (533/540). Takže studená sprcha, stav 2:2 a 19 dřev ještě na naší straně. Sice jsem tam nebyl, ale určitě se opět ozývalo „dotahováci, ti nezklamou“, jenže ouvej… Dalibor Ksandr i Radek Jung oponovali Tondovi Kotrlovi a Petrovi Vajnarovi. Dáda se dneska asi blbě vyspal, páč se trápil a nešlo to a nešlo to a nešlo… A ikdyž hodil druhej nejhorší pendrek, soupeř Tonda bojoval s drahama ještě o něco více, a tak při rovnosti setů rozhodl nához, který měl Dáda o něco málo lepší (527/514) – ještě že tak. Radek nezahrál vůbec zle, ale byl rád, že se bránil, co to šlo, před rozjetým Petrem, který se jako lokomotiva hnal do cíle s mocným finišem v podobě poslední dráhy 165, leč nestačilo to, asi ti andělé nad kuželnou… Radek sice prohrál (547/576), ale celkem jsme ubránili vítězství o celé 3 kolky, takže suma sumič 5:3 (3218/3215). No čísla na rychnovskou kuželnu fujtajblhambárnakamena (hlavně domácí), ale zaplať Bůh, že se vyhrálo, historie se ptát nebude, o kolik to bylo a kdo za to může… (ale jen tak opět pro zajímavost, poměr újezdů 35/55). Jsme tým, a tak vyhráváme, nebo prohráváme jako celek! Opatrujte se a pravidelně si lokněte nějaký tý prevence, ať si na vás žádný vir nedovolí… 🙂 Mates vod Čihákůůů.

zápis o utkání, zpravodaj