TURNÁJEK V RAKÓSKU

Zdravím fšechny, už se to zase blíží, už se to vznáší ve vzduchu, už je to cítit na míle, už to prakticky klepe na dveře… ANO, určitě jste to poznali i vy, další kuželkářská sezóna se blíží rychlostí dravé želvy  a tak není divu, že musíme také zahájit menší a lehčí přípravu na tuto nastávající sezónu… A jak jinak, než třeba menším mezinárodním turnájkem, kteří pořádali naši kámoši (vítězové rakouské ligy) tým SK Wessely Neunkirchen. Zatím mi bohužel nedorazily výsledky, ale ono stejně ani tak nejde o ty čísla, jako zase o ty zážitky z cestování… No řeknu vám, to mi opravdu chybělo!!! 🙂 Ještě teď mám hlavu jako pátrací balón… :oD No jinak ještě na rakouskou kuželnu dorazili kluci z prvoligových Dačic a další vynikající tým (bohužel ten si na ten název nevzpomenu – jak to nemám na papíře…) z Maďarska. No ale asi začneme o začátku. Takže dneska, teda vlastně fčera, teda fčera se hrálo, ale dneska jsme dojeli, no takže fčera za časných ranních hodin vyrážíme to do lehce mlhou zkropené krajiny směr Častolovice (ještě upřesním, že já jsem byl ve skupině č. 2). Skupina s pořadovým označením č. 1 ve složení předseda Jarda Kejzlar a Radek Holakovský vyrazili přímý směr Svitavy přes Vamberk, kde nabírali Oldu Krska. Skupina č. 2, tedy já, Dáda Ksandr se svoji Květinkou Květuškou a Kuba Seniura se svoji květinkou Lucinkou jsme, jak již bylo řečeno, vyrazili pro Vojtu Šípka a dále pak stále na západ do Třebechovic pro našeho nového spoluhráče a super parťáka Romana Kindla (pokud to čte Jirka Brouk tak věz dobrou zprávu, už jste u nás přespolňáci dva, takže si z vás budu rovnoměrně utahovat z obou, nebudeš už ftom sám… 🙂 🙂 🙂 ). No takže takto komplet jsme se mohli vydat skrz rozkopané a semaforama a dírama poseté silnice směr Svitavy, dále pak Brno, Mikulov atakdále hurá lemra a jsme tady… Neunkirchen. No a jak jsme teda hráli? No tak z toho, co si málo pamatuju, tak to je asi zhruba nic… Jenom vím, že jsme těsně skončili čtvrtý (pravda ze čtyř… 🙂 ), třetí Dačice, druzí Neunkirchen a vítězové Maďaři, že se hrálo dobře, kuželna fakt hezká, padavá, když se to tam prostě prdlo do ulice, tak to většinou spadlo, sice padalo taky hodně lavorů a občas netypická figura, ale jinak opravdu krásná kuželna, oranžový desky, černý koule, který se drželi úplně v poho… I systém bodování byl opravdu šikovný a pro diváky atraktivní. Na dráhu vždy nastoupil jeden z každého týmu a bodovala se každá dráha body od 4 do 1, podle nejlepšího k nejhoršímu, no a kdo posbíral za čtyři dráhy nejvíc bodů, dostal pak i celkově pro svůj tým 4 bodíky, druhý pak 3 atd… Pokud by byl součet bodu shodný, jak na jednotlivé dráze, tak třeba i po odehrání fšech drah, body se půlily, takže pokud by byl shodně na druhém a třetím místě, dostali oba hráči 2,5, první pak 4 a poslední 1. Jednoduché, jasné, efektivní… No a další věcí je nejlepší náš nához, který obstaral Dáda, který se bohužel posledníma dvěma vyklackovanýma devítkama připravil o šestikilo, tuším, že skončil na čísle 595, ale i tak super výkon! No jinak to probíhalo fcelku dobře, sice se to taky hodně motalo, ale dobrá kantýna se šnitzlem a salátkem a dobrým pivkem to vyrovnávala… 🙂 Jenom možná trošku škoda té atmosféry, sice se fandilo, ale bohužel naše jazykové znalosti a i ostatních příliš nedávalo šancí k nějakým delším rozhovorům a korunu tomu dali naši uherští spolukuliči (nic proti jinejm národům, to je v každém člověku), ale TI arogantní Ištvánové, kteří přišli a málem se vznášeli u stropu, sotva podali ruku a jako bonus po dohrání ještě před vyhlášením a zhodnocením turnaje se sbalili, neřekli ani nazdar vy idioti a bez podání ruky komukoliv odfrčeli čabajky zpět do své rodné země… No nic proti psům ani řezníkům, ale i řeznickej pes má víc vychování než tahle banda… No nic, ještě snad co jsme se opravdu docela nasmáli (a teď to opravdu opět nemyslím vůbec zle), ale pan vrchní rozhodčí, organizátor a konferenciér celé akce měl docela problém s našima jménama, což opravdu vytvářelo široké úsměvy na našich tvářích, takže na dráhu postupně nastupovali Oledrich Hrstek, Dalibur Kasunder, Jakub Sněhuiurka, Román Kchindel, Vojteh Čipek a Martin Čičak. No takže asi tak… 🙂 Ale fakt byl kouzelnej, myslím, že i tým Dačíče se docela povabavily… No a po tom fšem opět dlouhá cesta domů, ale smutno nám určitě nebylo, jelikož nám Dáda sdělil pár svých poznatků a zážitků, slovem pár myslím pár desítek, stovek, možná i tisíce myšlenek, nápadů, návrhů, otázek, dedukcí i historek no a když už se s ním ani Květa nechtěla bavit… :-), dostal hlad, takže jako správný čech vytáhl bágl se stovkou osmažených řízků a začal kufrovat, poté na to hodil pár sušenek, i na sojové suky došlo, proběhlo pár pytlíků se slaným občerstvením a když kompletně vyluxoval celý obsah svého tlumoku, koukal, co by kde ještě sežral… 🙂 To jsem fakt už dlouho neviděl… Ale nemyslete si, že při tom fšem jídle a plné puse by ho to mělo snad nějak zpomalit, nedej bože zastavit v jeho reprodukci svých myšlenek, ba naopak… 🙂 Myslím, že i Roman poznal, že se přidal ke skvělé partě a dozvěděl se spoustu nových zajímavých věcí a poznatků, které se tady opravdu, ale opravdu nedají publikovat… 🙂 Ani já už si raději nic napamatuju a pořád jenom říkám, že si opravdu jednou koupím ten diktafon a v důchodu vydám naše memoáry… 🙂 No mezi peprným Dádovým vyprávění si na zadní řadě sedadel ustlali Vojta s Kubou a spokojeně oddychoval v pozici, kterou bych vám musel sdělit pouze v ordinaci zkušeného terapeuta pomocí hadrových panenek… 🙂 Ještě klika, že jsem nazpět řídil a zpětné zrcátko jsem měl skopené, aby mě za mnou jedoucí řidiči neoslňovali… Navíc byla tma, ale za takovou pozici by se nemusel stydět ani ostřílený a zkušený indický jogín s padesátiletou praxí… No nic, pak už snad stojí za zmínku jen fakt, že pokud jedete lesem, tak bacha na srnky, tam se tak nějak dají i očekávat, ale že budou i na začátku Častolovic skoro mezi už barákama a že Lucka jako navigátor mi bude tvrdit, že to je pouze nějaká přerostlá kočka, tak to jsem fakt opravdu, ale opravdu nečekal… 🙂 🙂 🙂 No tak toliko asi k našemu celodennímu a nočnímu výletu… Snad jsem na nic nezapomněl, popř. zúčastnění mě doplňte a vyhlašuju embargo na to jediné slovíčko, které mi bylo kladeno na srdce, abych ho ve článku použil, navíc si ho stejně napamatuju, ale pokud budete zvědaví a budete mít zájem se o tom něco více dozvědět, zastavte se v ordinaci Dr. Xana, protože mě ta půlhodinová přednáška fčera bohatě stačila… 🙂 Takže čus a… čus 🙂 Mates vod Čihákůůů

P.S.: Tak už mi alespoň byla zaslána fotečka zápisu, takže přikládám…

zápis

4 komentáře(ů) k TURNÁJEK V RAKÓSKU

  1. Petr napsal:

    Takže klasika…;-) Mimochodem Mates, s tím psaním komentářů zraješ jako víno :-).

  2. Martin napsal:

    ÓÓÓ děkuji děkuji, fšak se neboj, vono za chvilku to zase bude takový unizóno… Chvilku mi to přirovnání přišlo jako že jsem už starej a kyselej, ale pevně věřím, že to byl kompliment… 🙂 🙂 🙂

  3. Will napsal:

    The abiilty to think like that shows you’re an expert

  4. http://www./ napsal:

    My husband and I are trying to find out if we can get visitation rights to our grandchildren.They are 13 and 15 years old,parents divorced and remarried.Our son,their Dad signed over his rights and the boys changed their names to their stepfather’s last name.Up until about a month ago we were able to get the boys every other weekend,but now the mother will not allow us to see them or call them.We want to visitation rights.Can you give us some advice please?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *