V sobotu se naše áčko vypravilo do Jičína, kde se měla rozluštit křížovka, jejíž tajenka by napověděla o postupových nadějích. Takže fšem bylo jasné, že to bude souboj na „život a smrt.“ A hned první čtyřka hráčů by mohla vyučovat dramatické herectví kdekoliv na světě… V rolích se nám představili Honza Bína a Vláďa Pavlata proti Kubovi Seniurovi a Radkovi Jungovi. Kuba začal skvělou první dráhou 154, druhou mu Honza „skoro“ daroval, když se vytrápil na 108. Na trojce se pak role otočily a slabší chvilku si vybral Jakub na 111 – a tady na chvilku musím odbočit, páč fšichni hráči (kromě Vládi Řeháka a Radka Junga), jak domácí, tak i hosté, vždy jednu dráhu smatlali pod 120, což byl dozajista nejen zajímavý úkaz, ale i příčina takhle dramatického utkání a přelévání skóre nahoru a dolů. Ale abych se vrátil k první dvojici, takže fšechno musela rozhodnout poslední dráha, protože to, co Honza ztratil na prvních dvou drahách, si na dráze třetí vzal zpět, a byla to bitka opravdu až do posledního hodu, páč Kuba měl poslední hod na fšech devět a musel na výhru hodit 5, takže jak tak nějak velí kuželkářská strategie, za každou cenu to narvat na střed nejlépe do ulice. Jenže když Kuba vypustil kouli, která neomylně směřovala sice do ulice, ale malé, tak jsme zbledli a obličeje se nám zkřivili jak po kefíru, který byl 14 dní otevřen – někdo chtěl zvracet, jiní málem omdlévali. Avšak když se štěstí unaví, sedne i… no to asi není úplně dobré pořekadlo, Kuba se fakt snažil, a s ledovým klidem pozoroval, kterak se k zemi sune šest vítězných klacků (520/522). Takže hned z kraje infarktový konec, ke kterému se jak jinak musel připojit i Radek. První dráhu sice prohrál, ale druhou urval o jediný klacek, třetí pak ztratil o čtyři, takže opět rozhodovala dráha poslední a opět poslední hody, tentokráte dva. Oba borci museli shodit exit, aby šli do plných na poslední hod, Radkovi se to povedlo, zato Vláďa si to zkomplikoval újezdem (tuším, že to byl přední roh nebo král). Radek tedy musel shodit šestku na jistou výhru. Hodil, koule letí na střed, fšichni jsou v klidu, ale tak trochu bowlingový styl žene tu kouli až moc na střed a padají pouze 4 kolky (opět si prosím představte pasáž o blednutí atd…). Vláďovi tedy stačí shodit, aby vyhrál o jednu, avšak jeho nervový systém tíhu okamžiku neunesl a opět prohazuje, tudíž se nám kluci rozešli smírně (502/502). Takže 0,5:1,5 a 2 kuželky pro nás. A už mě bylo jasné, že ten půl bod bude ošidná záležitost… Jako další nastoupili Agaton Plaňanský a Pavel Louda, za náš tým Vojta Šípek a Míra Hanzlík. Vojta začíná dobře a první dvě dráhy se stali jeho kořistí, když se Ágovi moc nedaří, což byl impuls pro domácího kouče, který poslal na druhou sedesátku Pavla Kříže. A odpočatý Pavel to rozjel, na Vojtu přišla slabší chvíle opět třetí dráhy a drama bylo opět na předtřesu. Vojta si pak ještě třikrát hodil na dráze čtvrté a taktéž jemu i nám bylo jasné, že to dál nepůjde, takže místo něho pohotově s porcí čerstvě zhltnutého guláše naskočil Martin Holakovský. Mates sice makal, ale na rozjetýho Pavla neměl nárok, a tak tento střídací duel vyzněl lépe pro domácí (519/497). Mírovi se sice start nepovedl, ale pak se rozehrál a na dalších dvou drahách si zajistil dostačující náskok, který udržel až do konce, ikdyž poslední dráhu prohrává (507/527). Takže prostřední relativně poklidná čtveřice stanovila skóre 1,5:2,5 a mohla tak dát prostor pro dotahováky a velmi hustou atmosféru, která by se dala krájet. Jarda Kříž a Vláďa Řehák vyzvali Dádu Ksandra a Martina Čiháka na přetahovanou o každou kuželku. Jarda i Dáda začali velmi ofafrně a spíš se trápili, než hráli, ale Daliborovi se nakonec podařilo z tohoto mordování vyhrát první dráhu. Druhou těsně prohrává, ale na třetí už ho poznáváme a výkon 151 dává i relativně klidný náskok, který se při prohrané dráze čtvrté moc hodil (512/524). Vláďa s Martinem předváděli hru dvou novinářů, ale z tohoto klání se nakonec víc radoval Vláďa. Ikdyž po první dráze to tak nevypadalo, páč po náhozu 150 jsem si říkal, že to docela nějak půjde, ale ta dorážka na dalších drahách mě úplně dozarila, střed, střed a zase pořád jenom střed, no hrůza. A když Vláďa pak čtyři hody před koncem dal hodovku, bylo jasné, že vítězství na kuželky neudržíme (550/531). Takže suma sumič 4,5:3,5 o proklatých 7 klacků (3110/3103). No co se dá dělat, ale šance zatím stále žije, ikdyž čelo tabulky se velmi zajímavě zamotalo. Č. Kostelec doma prohrává, jakže Jičín už je na dostřel pouze jednoho bodu, na nás se bodově dotáhli Kosmonosy a jsme o tři body pozadu na vedoucího. Takže fše je ještě ve hvězdách, jak to vůbec dopadne, ale to se již brzy dozvíme… 🙂 Mates vod Čihákůůů.

zápis o utkání, zpravodaj