Jelikož před malou chvílí skončilo utkání mezi domácím céčkem a hosty z Týniště, píši vám dnešní komentář za čerstvého stavu a musím tak činit rychle, aby mi ten e-mail nevychladnul. Do utkání vstoupila čtveřice (potažmo pětka) ve složení Věrka Moravcová, Ondra Lepka, Martin Prošvic a Jirka Pelikán. Věrka dneska nevkročila na kuželnu tou šťastnou nohou, jelikož se jí hned od úvodu vůbec nedařilo. Slabé plné a nevelká dorážka nechala vyniknout Martina. A taky nechala rozcvičit Vláďu Kuchaře, který nastoupil na druhou polovinu. Leč nebylo nám to moc platné. Vláďa sice ještě plné odehrál slušně, ale ještě horší dorážka, než u Věrky, definitivně pohřbila veškeré šance alespoň na zkorigování náskoku, a jelikož Martin předvedl takřka dvě vyrovnané pěkné dráhy, nebylo o prvním vítězovi vůbec žádný pochyb (369/436). Zato Ondra s Jirkou, to bylo jiný kafe, opět se přihlásila ke slovu ona pověstná rychnovská dramatičnost a diváci mohli shlédnout velice napnutý mač jako houslová struna A (snad mají housle takovou strunu, ale myslím, že jo). Oba borci nepředvedli v první padesátce nikterak závratná čísla, avšak rozdíl byl nicotný, a to 2 klacky pro Jirku. Po změně stran a 25 hodech to pro domácí vůbec nevypadalo dobře. Jirkovi dráha sedla náramně a vybudoval si tak do dorážky slušný náskok (151/169), avšak naše mladá naděje, no, von zase už tak mladej není, takže náš jinoch nezahodil svůj tablet do první autobusové zastávky, pořádně za to vzal a ztrhující dorážkou (81/60) otáčí duel ve svůj prospěch, a tím pádem i ve prospěch celého družstva, o jediný kolek (433/432). Stav 2:2, avšak výrazný náskok pro hosty 66. NO a už to zase vidím, takže stručně 🙂 V prostřední dvojici hráli Olda Krsek a Honza Zeman proti Pavlovi Špičkovi a Lukášovi Vadlejchovi. Oldovi to letos sedí, jestli to bude tím předdůchodem, nebo jak kluk jeden mladej má :-), ale jisté je, že mu to padá. Obě dráhy vyhrává sice o pár klacků, ale vždy, když zabere soupeř, Olin na to dokáže reagovat, a tak na svět přišla další výhra (440/421). Na vedlejších drahách Honza hýřil, podobně jako Olda, klidem, pohodou a léty prověřenými zkušenostmi (to vůbec nemyslím nic ve zlým, naopak!), jenže tady Honza narazil… Lukáš se nedal a dokázal na dobrou hru odpovědět ještě lepčejšíma hodama. Sice první dráhu Lukáš vyhrál, ale Honza drtivým finišem na dráze druhé se snažil svého soka pokořit, leč marně (240/232). Oba předváděli skvělou hru, která nakonec lépe dopadla pro hostujícího hráče (442/451). Stav 4:4  -56. Na dotahováku své herní umění předvedla naše dámská část ánsámblu (chtěl jsem sice napsat herecké a filmové umění, ale nejsme na fotbale, že? 🙂 ), Ilča Sýkorová a Irča Bidrmanová proti Leošovi Glazunovovi a Jozefovi Prošvicovi. Jenže toho představení na domácí scéně bohužel vykouzlilo smutek. Ilča sice zahrála stabilní dvě dráhy, ale málo a proti rozjetýmu novináři Leovi to prostě a jednoduše nestačilo, který také předvádí vyrovnané dráhy, ale o jeden level vyšší (416/458). Irča taktéž dnes vyhořela, hold se ty numera nedaj pořád držet, škoda jen, že prohrává pouze o 10 klacků (398/408). Suma sumič 4:12 a hosté nehráli o 106, ale o 108 (2498/2606). No nic, vlak jede dál, nevěšme se ani hlavy, dyť je to jenom sport… Nabudúce se těší Mates vod Čihákůůů.

zápis o utkání, zpravodaj