A je tu opět sobota a tudíž i další komentář z áčka. Dodatečně děkuji Radkovi (komplikátorovi) za minulý trefný komentář, já jsem opravdu na to již nenašel dostatek sil. No ono ani dneska nebude příliš o čem hovořit, jelikož další návštěva severočeského kraje nedopadla příliš dobře, ale to vůbec nemění nic na tom, že jsme měli dobrou náladu, a to jak cestovní, tak i na hrací ploše (kupodivu). No dneska to spíš bude více o té cestě, než o hře. Ráno začalo obvyklým způsobem… I když byl odjezd stanoven na 6,30 hod., stejně jsme neodstartovali zafčasu. Vojta :-), jak již svým typickým způsobem, než rozhejbe svý starý kosti, už jsme na něj čekali na sídlišti a směr Lokot jsme tedy vyrazili v 6,50. Jenže to jsme ještě netušili, co nás čeká za další překvápko. Na kraji s Lokotem, kos běhá za plotem, pežot je připraven, Míra však nedostaven… Obvykle Hanzalík stojí při cestě, občas při nízkých teplotních podmínkách vykukuje skrz pootevřenými dveřmi od dílny, avšak dnes tomu tak nebylo. Nezbylo nic jiného, než že jsme vyhnali toho nejmladšího ven (stejně zme na něj museli čekat), aby zrekognoskoval terén. Vojta nelenil, jako mrštný 300 kilový hroch se vyplazil z auta a jal se zhostit svého úkolu. Neomylně obcházel barák a svým šestým smyslel a za ty léta vytříbeným voajérským zrakem uzřel, že se v ložnici pod teplou peřinou začíná něco hejbat. Ano vážení přátelé, byl to Míra, kterému pravděpodobně panimáma přilehla svršky, a to hned z několika důvodů. Ten první úzce souvisí s tím druhým. Míra si nepřešrouboval mobil ze 4 na 6 hodin, a to protože, jelikož na to zapomněl. A proč zapomněl, jelikož byl k večeru předchozího dne vyslán na důležitou misi ke Kimlům, aby tam zablokoval stůl vracevšisímu, ne navrátivšisemu, prostě béčko se vracelo z Náchoda a chtělo si po zápase odfrknout. Takže toto „školení“ se malinko protáhlo a dál už asi nemusím nic dodávat… Ale na Mírovi, který byl posilněn ještě ráno, to nezanechalo (skoro) vůbec žádnou stopu a stejně si dneska toho novináře zase hodil. Takže, když už jsme zjistili od pohotových a rychlých info od Vojty, že Míra už vstává, byli jsme v klidu. Za 5 minut se Míra po zběžném smočení hlavy v lavoru se studenou vodou objevil ve dveřích pouze ve slipech a triku a pohotovou větou „huš idu“ jsme na něj čekali ještě dalších 10 minut 🙂 Ale jak říkám, nálada byla pořád super a nic nás nemohlo rozházet. Pak už jsme v pohodě pokračovali směr Bohušky a samozřejmě jsme nemohli vynechat naší pravidelnou zastávku na některé z přilehlých benzinek. Tam nás čekalo další rozčarování, jelikož a protože když Míra vylezl z auta, měl na nohou pantofle, což je u něho obvyklé, proč necestovat pohodlně, ale že neměl ani ponožky, to už některé z nás rozsekalo na kaši, jelikož i když teploměr ukazoval 12 stupňů, teplo zrovna pod zataženou oblohou nebylo. Mírovi to ofšem nevadilo, cítil se dobře, v teple, suchu a bezpečí, jenom když vlezl zpět do auta, začali mu mrznout uši… Těžko říct, co to znamená, nejsem doktor. Dál už cesta probíhala v poklidu, předjeli zme pouze 2 blbce, 3 idioty, 5 kreténů a jedny fešný holky tuším v seatu, které nám moc hezky mávaly na šťastnou cestu. Tak to by bylo zhruba ve zkratce na úvod… Samotný zápas bude kratší. Ještě možná jedna úsměvná historka mě napadá, když probíhal nástup před utkáním, rozhodčí rozhodným hlasem sdělil, že je fše O.K. a zeptal se, zda-li někdo nemá nějaké připomínky ke startu, či snad dotazy. Na to ftipně jeden z domácích hráčů glosoval, že má rozvázanou tkaničku, tak aby si snad dával pozor… Samozřejmě při stejné situaci při vyhlášení po konci utkání již stejný hráč pouze podotkl, že tkanička už je v cajku a mohli jsme se rozejít do svých domovů. Takže ale teď už vážně k utkání. Byla to bída, nehraje se tam špatně, ale chce to hlídat každej hod, třikrát jsme měli body takřka v kapse a vždy jsme o ně přišli v posledních hodech, ale vážení, ta čtyřka, to je dráha za fšechny prachy. Domácí samozřejmě umí, ale my jsem si na ní dost slušně vylámali zuby, teda kromě Míry Hanzlíka (jak jinak), který na ní dělal 150, jinak to bylo 111,109,106,112,110. A i tato skutečnost přispěla k tomu, že jsme do tý krásný velký zlatý klece dostali toho pípálka. Milan Perníček a Lukáš Dařílek nastoupili proti Vojtovi Šípkovi a Mírovi Hanzlíkovi. Vojta to dneska nedal, nešlo to, trápil se a dostal málem vo kilo, jelikož Milan zahrál nejlíp ze fšech (570/479). Míra těsně prohrává první dráhu o 3, a to především díky Lukášově hodovce na exit. Druhá je také těsná, na třetí vykřesal jiskřičku naděje, ale opět poslední dráha těsně pro Lukáše (550/544). Prostředek – Míra Šnejdar, Martin Perníček, Dáda Ksandr a Radek Jung. Dalibor také první dráhu těsně rupe, druhou s klikou vyhrává o 1. Trojka mu však sedla náramně 161 a už to vypadalo na první body, jenže pak přišla ta čtyřka a bylo po kulích (539/537). Náš specialista saduriťák Radek dnes zklamal, neměl nikoho s sebou jako podporu a šlo to fšechno do kopru. Sice první šede prohrává, ale do druhé půle se karta obrací, avšak Martinův náskok byl již značný (529/499). Jirka Semerád a Jarda Hnát šli do koncovky proti duo fotr´s Mates Čihák a Podzimek. Já jsem začal dobře, první šedesátka je v mojí moci a docela jsem si i nahrabal, jenže… Pak přišla těsná prohra o klacek a opět proklatá píp čtvrtá dráha, kde jsem taky vytekl a Jirka na trojce zaválel 153 a otočil vývoj ve svůj prospěch (525/518). Jarda a Martin, po půlce to bylo prakticky vyrovnané 1:1 a 5 kolků pro Járu. Jenže to bylo z Matesovi strany fše a ani on nedokázal zařídit čestný zápich (544/510). Suma sumič 8:0 +170 (3257/3087). Ale jak jsem říkal, i přes jasnou, hrozivou a děsivou prohru jsme si to víc užili, než minulý týden a o to tu jde především. Hlavně buďme funny, když nejde vo život, tak jde vo h….. No myslím, že už toho bylo dost, takže příště na poslední zápas se těší Mates vod Čihákůůů 🙂

zápis o utkání, zpravodaj