Zdarec, to byl zase vejlet… V sobotu odjíždělo odhodlané áčko na jičínské dráhy, kde jsme hodně věřili v úspěch, jelikož a protože Jičín je zatím beznadějně na posledním místě, ale hlavně proto, že to tam začalo slušně padat a dráhy jsou stejné jako u nás. A myslím, že takový koncert, který jsme tam předvedli, by nám mohla leckterá světová filharmonie závidět. Fše začlo u Dády Ksandra a Míry Hanzlíka, kteří nastoupili proti Vláďovi Pavlatovi a Pavlovi Loudovi. Dalibor hned od začátku nepřipouštěl žádné velké komplikace. První dráhu vyhrává především skvělou dorážkou a i po druhé vyhrané dráze to bylo rozjetý na šestikilčo 282/310. Třetí dráhu opět vyhrává s přehledem, takže vítězství nám nezkazila ani těsně prohraná čtvrtá dráha. Škoda jen, že se celkové číslo zastavilo těsně před tou šestkovou branou (537/595). Vedle sváděli tuhý boj Míra a Pavel. Míra opanoval první šedesátku, kde obě dráhy vyhrává o pár kolků. Jenže Pavel do druhé půlky zmobilizoval fšechny zbytky svých sil a jal se otáčet zápas, čehož také nakonec dosáhl. Obě dráhy vyhrává s větším klidem, takže těsný Mírův náskok se brzy rozplynul a první bod putoval i do jičínské šatny (577/559). Stav tedy smírný 1:1, ale vedeme o 40. Do prostřední mezihry nastoupili Martin Mazáček, Vítek Plaňanský, Vojta Šípek a Radek Jung. Martin i Vojta se na první dráze shodně trápili a prakticky si navzájem nabízeli, kdo že vlastně tu první třicítku vyhraje. Nakonec se usmálo víc štěstí na domácího hráče 128/120. Druhá dráha se prakticky opakovala – Martin se trápil, ale Vojtina ještě víc a když máte v kapele falešného hráče, nezbývá vám nic jiného, než ho vyměnit 🙂 Takže Pavel Dušánek naskočil na posledních 7 hodů druhé dráhy. Ono je to těžké takhle naskočit do rozjetýho vlaku, ale aspoň se malinko rozkejváte, než začne další nová dráha. Takže Pavel si otevřel přípravou na čest práci, shodil párek a pak 4x hvízdnul, což už většina z nás stála u místního baru… 🙂 Ale druhá šedesátka už bylo jinčí kafe a ukázalo se, že to byl správnej tah. Pavel začal třetí dráhu skvěle, a na to už musel reagovat i Martin, kterému evidentně změna hráče také prospěla a v dramatické koncovce nakonec vyhrává i tuto dráhu o 8. Takže výhra pro Martina již byla jasná, ale Pavel alespoň ukořistil dráhu poslední, ale hlavně neprohrál další kuželky a dotáhl to alespoň přes to pětikilo (546/509). Vítek a Radek, to už byla zase pastva pro naše oči. Radek sice prohrává těsně o kolek první dráhu, ale pak už to jelo jako na drátkách. Postupně zvyšoval tempo i náhozy. Druhá i třetí dráha je jasně v jeho rukách. Na poslední dráze došlo i ke střídání u domácího týmu, kde do závěrečné třicítky naskočil Ága Plaňanský ml. A jak už jsem napsal, je to těžký takhle naskočit do zápasu, což se také potvrdilo a Radek bez problémů vyhrává i poslední dráhu a opět škoda jen, že skončil těsně pod tou magickou hranicí (519/596) – 2:2 a náskok se zvětšil na 80 (no ono se to hraje dobře, když ho Adélka přivezla, namasírovala a řádně ho připravila na zápas… 🙂 ). Takže dobrá pozice pro naše dotahováky a těžký úkol pro jičínskou dvojici. Jarda Kříž a Vláďa Řehák se museli pokusit o obrat proti duo Mates Čihák, Podzimek. Jenže to tvrdě narazili, protože co se pak odehrávalo, to snad nikdo ani v těch nejodvážnějších snech nečekal, no i když… 🙂 Kluci to rozjeli na 150% a prakticky pro první dráze bylo jasné, že obrat se domácím hráčům hodně, ale opravdu hodně ztížil. Já 166 a to jsem byl ještě pro smích, páč Mates 180!!! Oba jsme pak pokračovali ve skvělých výkonech, avšak Matesovi se zadařilo o fousek líp… 🙂 No ale postupně. Druhou dráhu také vyhrávám bez větších problémů, Jarda se stále z toho nástupu nevzpamatoval a po půlce točíme 248/318. Druhá šede se mi však nevydařila tak, jak bych chtěl, třetí dráha byl boj, ale nakonec jí urval Jarda 151/147. Poslední dráha je také těsná, ale opět ji získává Jarda, jenže náskok byl značný a tak další body jdou k nám a opět další stopka pod 600 (535/595). Za to vedle Mates, to byl hukot. Druhou dráhu, stejně jako já, vyhrává celkem bezpečně, ikdyž Vláďa makal, nebylo mu to nic platné, a tak kluci po půlce točej 286/345!!! Jenže Mates pokračoval dál. Třetí dráhu sice prohrává o klacek na 150, ale poslední dráha už je zase fičák a to na ní nastupuje s výkonem 495! To již mnozí z nás kolikrát končí 🙂 Takže čtyřka je zase koncert, síly sice ubývaly, otvírky nebyly takové, jak by si Mates přál, jenže co tam hodil, to spadlo a skvěle hned dorážel jakoukoliv těžší figuru, takže jasná výhra a počitadlo se zastavilo na neuvěřitelném čísle (581/659!!!), čímž stanovil rekord jednotlivce na této kuželně! Suma sumič 2:6 -218 (3295/3513!!!). Takže konečně se nám podařilo přelézt hranici 35 stovek, což nám přineslo nejen velkou radost, ale i sud piva, protože Pavel „pingl“ Dušánek řekl, že když to hodíme a bude u toho, tak ho dá, takže spokojenost na fšech frontách 🙂 Na chvilku jsme se radovali i z toho, že jsem hodili i rekord kuželny hostujícího družstva, páč na tabuli byla hodnota 3490, jenže radost nám zkazili domácí ve chvíli, když nám oznámili, že před týdnem (tuším kluci se Sadský) hodili tuším 3550, tak snad příště… Každopádně úspěch velikej, což jsme museli hned oslavit v přilehlé kantýně, kde navíc jsme měli milou povinnost popřát oslavenci Vláďovi Pavlatovi, který slaví 60 let, a jak Radek pohotově podotkl, Vláďo – tak to tý druhý šedesátky ať ti to koulí pořád dobře… No co říci nakonec, snad jen to, že jsme odjížděli s velice dobrou náladou, samozřejmě jsme se fšichni z týmu slušně rozloučili s Adélkou, když se Radek nedíval, a aby mu to bylo líto, tak jsem mu taky jednoho hudlana dal, což už byla definitivní tečka za tímto dnem, páč ostatním, když to viděli, se udělalo šoufl a chtěli okamžitě odjet… 🙂 🙂 🙂 No snad ty výkony budou pokračovat a bude se dařit i nadále. Takže těpic a příště se těší Mates vod Čihákůůů.

zápis o utkání, zpravodaj