ÁČKO VSTOUPILO ÚSPĚŠNĚ DO NOVÉ SEZÓNY

Ti, co nečetli článek o béčku, tak i vás také srdečně zdravím v nové sezóně. A mám takovej pocit, že ta nová sezóna asi nebude o moc rozdílná od té loňské. Jak je již naším dobrým zvykem, trochu jsme si opět zase malinko pohráli s nervovým systémem nejen soupeřů, ale i samozřejmě diváků. A opět na první zápas k nám zavítali chlapci z Liberce, kteří si na nás brousili zuby a chtěli nám náš svatostánek „vykrást“, páč se jim to minule po velice slibném začátku nepovedlo. Úvodní vhazování obstarali Míra Hanzlík proti Láďovi Wajsarovi d.n. (jak jsme se dozvěděli, tak to není zkratka „dědictví nepřiděleno“, ale dříve narozen) a Vojta Šípek a zase Láďa Wajsar, ale o fous mladší. Hra začla a tento duel se nesl ve znamení těsných proher o klacek, či dva, či tři, či fakt jen o pár kolků… Což nám hned v úvodu vysvětlil Míra, který prohrál první dráhu o klacek, když posledním hodem na fšech devět hodil pouze 4, což se nemělo stát, leč otřepaná pravda říká, je to kulatý a přesně o tento hod, o tutu prohru na dráze se připravil o své vítězství, takže na každém hodu opravdu záleží (ale popořadě). No nic, stalo se. Míra se fšak z toho velice rychle otřepal a na dráze druhé se vybičoval ke skvělému výkonu 167 a nahrábnul 30 klacků. Jenže třetí dráhu prohrává o 2 klacky a čtvrtou o 3, takže ikdyž celkové číslo hovoří v náš prospěch, dílčí body 1:3 říkají něco jiného – bod pro Láďu (562/538). Vedle Vojta, né, že by snad pokukoval na kluky vedle, ale tak nějak přesně opisoval Mírův příběh. První výborná dráha 147, leč prohra o 5. Druhou Vojta vyšponoval na 154 a výhra o dvacku, ale opět dráha č. 3 a smolná prohra o 4. Poslední dráhu si Láďa už zkušeně  pohlídal a ve stejném poměru jako vedle 1:3 poráží Vojtu a hrne tak další bodík do své šatny (570/579) 0:2 ale na kuželky vedeme o 15. No nevadí, co se nepovedlo dvojici první, povede se jistě dvojici druhé, říkali zme si… Situaci se měli pokusit zvrátit Radek Jung s Dádou Ksandrem, proti Lukášovi Jirešovi a Vojtovi Pecinovi. Leč oba naši aktéři nezačali příliš sťastně – Radek 117, Dáda 120. Na dráze druhé to fšak oba vylepšili. Radek na 143, jenže soupeř se rozhodl toto číslo hodit také, takže kluci se rozešli z této dráhy smírně. A když už to vypadalo, že se Radek teprve pořádně rozehrál a nasypal třetí třicítku 154, Lukáš mu předal jasný vzkaz s číslem 171. Takže už bylo jasné, že Lukáš přináší další bod pro hochy z podještědí. Poslední dráhu si taktéž zkušeně pohlídal a nejlepším výkonem utkání uštědřil Radkovi porážku 0,5:3,5 (551/587). Jak už jsem říkal, i Dáda druhou dráhu vybejčil na 162, ale Vojta se ho držel 154. Třetí dráha také vyzněla v náš prospěch a už to vypadalo, že si Dalibor svůj standard udrží a v pohodě dovede svůj duel do vítězného konce. Stalo se tak, ale schla nám řepa řádně, páč Vojta nechtěl dát svou kůži lacino, poslední dráhu sice vyhrává o 6, ale celkově při rovnosti drah prohrává o 5 klacků (562/557). 1:3 a již 16 klacků pro hosty. Takže skoro na chlup stejná situace jako před rokem, kdy jsme také prohrávali 1:3, ale náskok hostí byl daleko větší. Takže opět dotahováci měli co dělat… Martin Čihák se staronovým parťákem Martinem Podzimkem vyzvali na tuhý boj Zdendu Pecinu a Pepu Zejdu. Mates (tedy já – Martin tedy von 🙂 ) nezačal úplně tak, jak bych si přál a jak by si přáli i fanoušci. Opět první dvě dráhy a prohry o dva a o jeden klacek. Takže pokud jsme chtěli pomýšlet na výhru, musel jsem obě zbylé dráhy vyhrát. Těžko říct, co mě osvítilo, ale třetí dráhou 164 jsem předeslal, že to bude ještě bitka o vítězství. No a čtvrtou dráhu si můžete zasadit do prostředí hollywoodského filmu. Já 151 a soupeř, pokud chtěl vyhrát, musel na exit dohodit né úplně snadnou sestavu přední roh a levá bába. Koule letí, jenže namísto chtěného hodu do prava, koule si to mašírovala opačným směrem. Lízlo jí to zleva a kuželka elegantním odrazem od pravého mantinelu si to velice rozvážným tempem kutálí k levé bábě, kterou samozřejmě v poslední vteřině povalila. Nikdo nevěřil, co právě viděl. Na výhru pak posledním hodem musel sedm, avšak osud tomu chtěl jinak a pouhé čtyři shozené kuželky rozhodly o výhře o 3 klacky na poslední dráze, tedy stav 2:2 a díky nahraným kuželkám z dráhy třetí šťastné, vydřené a vymodlené vítězství v náš prospěch (580/553). Martin si to rozehrál o poznání lepčejc. První dráha 146 a výhra o 10. Druhá ještě lepší o 3 kolky, avšak prohra o 5. Další dvě dráhy už si s přehledem pohlídal a tudíž celkem jednoznačná výhra 3:1 (576/543). Tím pádem opět jásot, hukot, fičák jako blázen atd… Suma sumič 5:3 a 44 kuželek do plusu (3401/3357) Padalo to super a diváci mohli vidět dosti kvalitních výkonů. Myslím, že není co dodat, jen bych se stále opakoval dokola (drama atd.) a už jsem toho napsal celkem dost, navíc na fčerejší „schůzi“ pravděpodobně dostali jasný příkaz permoníci v mojí hlavě, aby jeli nonstop, tak fakt už končím… 🙂 Možná snad poslední připomínka, což jsem slíbil klukům z Liberce, že už sem prostě nepojedou a pokud, tak už vůbec né první zápas, ale spíš to viděj tak, že buďto někdo z nás postoupí, nebo sestoupí, protože už nás nechtěj ani vidět… Na to jsem mohl říct pouze jediné, že momentálně mají k tomu sestupu blíže… 🙂 Tak se uvidí, ale určitě jim nepřeji nic zlého. Mates vod Čihákůůů.

zápis o utkání, zpravodaj

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *