Zdar, no jak už jsem předeslal u pokecu z béčka, dneska se mi ty slova hledaj opravdu obtížně a nejraději bych to už chtěl mít za sebou, ale přece vás nemůžu obrat alespoň o jednu veselou historku, protože jinak to je pouze zmar, zlost, vztek, zklamání a bezmoc… Dneska jsme vsadili na zkušenost saduriťáků, a tak jsme si s sebou do boje vezli Oldu Krska s Romanem Kindlem a tento tah byl vskutku dobrý. Po cestě jsme ještě nabrali Vojtu a poté toho našeho ftipálka Jirku, se kterým bylo domluveno, že bude čekat v HK. Což o to, on tam skutečně čekal, jenže nejdřív bylo domluveno, že počká hned z kraje Hradce za pekárnou, ale když tam nebylo místo k zaparkování, ihned hlásil novou pozici a to u OBI. Fšchno by probíhalo bezproblémově a šlapalo jako na drátkách, kdyby ten kluk paťatej dával ve škole pozor, když se probíralo čtení a abeceda, a nespletl si OBI s BAUMAXEM…??? 🙂 No co byste mu na to řekli, cedule jako kráva a von jí stejně nepřečte… 🙂 No nic, takže jsme si objeli Slezský, viděli zaparkovanou felicii na betonovým ostrůvku a mohli jsme směle vyrazit na další cestu. Toliko z těch veselejších zpráv… Utkání samotné se vyvíjelo relativně dobře. Olda s Krskem a Dáda Ksandr nastoupili proti Pavlovi Šporerovi a Jakubovi Dařílkovi. Olda se bil jako lev a první dráhu urval pro sebe 131/136, pak fšak nastupuje Pavel 149/135 a 142/134 a vytváří si rozhodující náskok, který ubránil i přes poslední prohranou dráhu 131/140 (553/545). Vedle Dáda sváděl nelítostný souboj, ale i tak první dráhu rupe 154/141. Jenže pak přepnul na vyšší rychlost a (jak by se řeklo „mazaně“) vyhrává další dvě dráhy pouze o kolek 125/126 a 138/139. Takže stačilo vyhrát i poslední dráhu a náskok už by se nemusel ani řešit a to se nakonec i povedlo 140/150 a bod pro nás i přes celkovou prohru a zase o ten jeden kolek (557/556). Stav tedy 1:1 a 9 klacků pro domácí. Prostřední část se nám velice líbila. Franta Dobiáš a Tomáš Štraicher vyzvali Romana Kindla a Vojtu Šípka. Roman začal pozvolna a soupeř celkem jasně bere první dílčí bodík 139/123. Jenže pak se Románo nadechuje k velkému výkonu, místo doleva jsme ho srovnali doprava a von to tam sypal jednu za druhou 135/146, 130/162 a 98/150 a super nej náš nához (502/581) – kluk jeden šikovná! Vedle to měl fšak Vojta bohužel pro nás naopak, ale makal. Tomáš první vyrovnanou dráhu bere o 4 kolky 143/139, další dvě už jsou jasnější 154/145 a 143/129. Pouze poslední je naší kořistí 136/139 (576/552). Stav tedy opět smírný 2:2, ale vedeme už o 45. No a máme tu velké finále a tím pádem i velký průser 🙁 Josef Pecha a Miloš Civín proti hrobníkům Jirkovi Broučkovi a Tuponi Kokotovi. Jirka i já jsme první dráhu začali dobře, Jirka 136/141 a já 147/153 (a to jsem si musel pomoct 28. a 29. hodem hodovkou), jenže… Jirka dále pokračuje vlažně a Pepa se stébla chytá 141/131 a 133/130. Poslední dráhu bere zase Jirka 128/136, ale celkem je to plichta na 538 (tam byla pouze jediná škoda, že Jirka nedal exit na poslední dráze a nešel do plných). Ale mnohem daleko horší to bylo u mě… Totální zkrat a kolaps, dvojka 142/121 a třetí dráha ještě horší 167/118, ale co mě fakt opravdu dostalo (a to se na mě ostatní kluci z týmu nezlobte, i když každý říká, že taky mohl tady a támhle nahrát o něco víc, jsou ty 4 zbytečný újezdy na dráze poslední…), to prostě nejde… 🙁 Už už jsem se dostával zpátky a vypadalo to, že ten náskok nakonec udržíme, 14. 15. a 16. devítky, pak 8 a dva fíky… dorazit, tuším devítka, osma a znova 2 prohozy… No prostě na zabití… No takže abych už nezdržoval, poslední dráha 126/139 (582/531) a celková prohra o zatracených 5 kuželek 5,5 ku 2,5 (3308/3303). Mám takovej divnej pocit, že si mě v pondělí asi odnesou čerti… :-/ No nic, je to hold kulatý, ale tohle mě bude kousat ještě dlouho… Tak to snad doma proti vedoucímu celku ze Kdyně odčiníme… M v Č.

zápis, zpravodaj