A poslední mač, který nám chybí v naší svaté trojici se smutným koncem, se odehrál v „nedalekém“ Ústí. Cesta sice dlouhá, ale nálada byla dobrá, jako dycky, s sebou sme měli posily v podání Oldy Krska, a kdyby se něco, nebo někdo podělal, tak i Kubu Seniuru. Takže k zápasu. Na úvod však musím říct, že domácí kluci udělali na kuželně spoustu práce a rok od roku je to tady lepší a lepší. Fakt se nehrálo zle, v zádu to lítalo jako namydlený, koule se drželi parádně, dráhy v poho, jen si hold člověk na ně musí chvilku zvyknout, než najde ten správnej rytmus (alespoň teda u mě). Domácí to rozjeli hned v úvodu. Milan Grejtovský a Martin Zahálka nedali příliš šancí Oldovi Krskovi s Radkem Jungem. Po první dráze jsme prohrávali o 66. Takže jak jsem právě řekl, první dráhy se staly kořistí domácích, ale stačilo pronést, že klidně teď stačí vyhrát třebas i o jeden klacek po dráze a Olda se toho jako poslušný chlapec chytil a začal svého soupeře řádně trápit. Další dráha výhra o 2 na 143 a pak o ten zmiňovaný klacek na 134. Jenže Milan je taky již ostřílený mazák a na poslední dráze nedopustil žádný drama a jasně poslal první bod domů (589/538). Vedle si Radek prakticky neškrtnul, první dráha klepec o 40, pak plichta na 138 a to jsme měli ještě kliku, protože trefená kuželka slušně na kříži popojela, zarazila se o manťák a stála jako zařezaná. Další dvě dráhy však Martin bez větších problémů uhájil a vznikla tak další jasná výhra pro domácího favorita (579/519). Stav 2:0 a celých 111 🙁 Do prostřední části naskočili Radek Jalovecký, Jirka Šípek, Pavel Dušánek a Míra Hanzlík. Pavel měl buď velkou smůlu, nebo Radek velký štěstí. No na každý pád se opět radoval domácí hráč a prakticky fšechny dráhy byly jak přes kopírak, vždy se rozhodlo v posledních hodech a vždy o pár klacků ve prospěch Radka, no posuďte sami – o 5, 8, 7, 5 kuželek (557/532). Vedle uhájil jediný čestný bodík Míra, nad Jirkou, kterého pak 67. hodem vystřídal Pepa Rohlena. Míra od začátku jasně dominoval a Jirka se trápil, Pepa sice zvedl trošku hráčskou úroveň, ale na rozjetýho Míru už to nestačilo (481/557). 3:1 +60. Definitivní tečku za tímto utkání udělali však domácí hráči. Milan Bělíček a Martin Vrbata nedali ani na chvilku pomyslet Martinovi Čihákovi a Vojtovi Šípkovi na jakýkoliv obrat. Jak už jsem na začátku říkal, dráhy v pohodě, jen ta hlava s tou rukou kdyby víc spolupracovaly. První šede jsem byl úplně marnej, pak sice další dvě dráhy vítězím, ale bohužel jen v součtu o 4 kuželky, takže další jasná výhra pro Milana (556/525). Vojta se vytrápil z nás nejvíc a byl rád, že to neschytal o kilo. Martin hrál jako z partesu a zaslouženě bere výhru i s pokořením hranice 600 (605/507). Suma sumič 7:1 +189 (3367/3178). No tak co říct závěrem? Radek si minule v nějakém komentáři ztěžoval, že mu tam chybí nějaké zákulisní hlášky či zajímavé debaty a událostě, takže co přidat k lepšímu, jak myslím on sám pojmenoval, nějakou tu perličku na konec… Samozřejmě nějakou publikovatelnou perličku. Takže třeba tohle – pominu obraz ze šatny, kam jsem chtěl původně jít, ale ve dveřích jsem hodil zpátečku, když jsem viděl Oldu, jak si povídá s Radkem, což by nebylo nic divnýho, kdyby Radek nebyl v rouše Adamově, pouze choulostivé místo zakryto nepatrným ručníkem… Radek se potutelně usmíval, asi mu Olda vyprávěl nějakej vtip… 🙂 Nevím, ale jedna story z auta. Nevím, jak to přesně bylo, páč jsem řídil, ale Kuba pronesl, že to teda stáhnul, což v tu chvíli mě bylo úplně jedno, páč jsem byl od Kuby v autě nejdál. Když se ale ozvalo, že ho teda vyndá, to už i ostatní přítomní malinko z nejistěli a chvilku to i vypadalo, že pojedu do Ústí sám… fše se nakonec vysvětlilo, Kuba VYTÁHNUL notebook, kam STÁHNUL nějaký fotky a videa ze Švédka, kde byli na rybičkách… 🙂 Fšichni si rázem oddechli a my jsme mohli v poklidu pokračovat. Mates vod Čihákůůů.

zápis o utkání, zpravodaj