ÁČKO PO INFARKTOVÉM ZÁVĚRU ODVÁŽÍ ZE ŽIŽKOVA DVA BODY

No moji milí zlatí, to byla zase sobota, a vlastně i neděle… Bylo to opravdu zajímavý ze fšech možných úhlů pohledů – počasí na prd, ale zápas jako řemen, no a pak kdo by si nešel posedět a popít se super skvělou epes rádes bandou, kde byla fakt super skvělá nálada, jídlo, pití, sranda atd… No ale jako dycky – postupně. Tak do zachumeleného počasí a podle toho i vypadajících silnic jsme se vypravili v 10,30 hod. v sobotu dopoledne a jelikož jsem dostal důvěru, tak jsem sednul za ten volant, zbytek popohnal do auta a mohlo se vyrazit. Takže cesta nám plynule ubíhala asi 40 vteřin, protože pak jsem musel zastavit, jelikož si Lucka (od Kuby) zapomněla doma brejle a krém na ruce…??? :-O No budiž… 🙂 Pak už jenom nabrat Vojtu v Častolkách, jenže to by Vojta nebyl Vojtou, kterej těsně před naším odjezdem volal, že si zapomněl dres doma… :-§ No budiž… 🙂 Pak už to celkem šlo, teda do Hradce, pak začalo víc chumelit a opět to bylo na prdlačky, ale jakš takš jsme se celkem relativně plynule dostali ku Praze a po menší zajížďce a díky chytré navigaci jsme se konečně úspěšně dostali ke kuželně. Bohužel s náma nemohl jet Jirka Brouček, kterej narychlo musel opustit naší vlast směr éškerehotemére Ungároš a bohužel ani nedojel Jarda Šmejda, kterej bohužel dojel jenom k Poděbradům, pak si zahrál na krtka a zaryl se to rigólu, naštěstí to odnesly jen plechy… No a jelikož jsme tedy zůstali v šesti (ještě klika, že ten Kuba s náma jel) a jelikož Jarda Kejzlar si ve středečním tréninku natáhnul a natrhnul stehenní sval, čekali nás docela napínavé chvilky, jak to teda fšechno dopadne. Ale jak říkám, zdraví nade fše a naštěstí to dopadlo u fšech dobře… Takže velice zamotané utkání (a to myslím doslova, u nás se to teda taky motá, ale tady to bylo super extra, zápas bez pár minut bezmála 4 hodinky) začli Martin Beran, Petr Veverka, Vojta Šípek a Dáda Ksandr. No Vojta sice nehraje pomalý hody, ale Martin to je prostě ranař, začal to tam hned od rozhozových hodů sypat a pokračoval celou první dráhu, sice dorážka slabší, ale Vojta měl pomalejší rozjezd, a tak první dráha jde za domácími 130/124. Pak fšak Vojta našel tu správnou slinu, i ten správnej rytmus a parádní dráhou si bere průběžné vedení zpět 135/152. Třetí krásná dráha a opět změna rolí, přetahovaná až do konce a tentorkát Martina už dorážka podržela 151/145. No a Vojta, pokud chtěl vyhrát, tak musel i vyhrát poslední dráhu, páč sice na číslo vedl, ale na dráhy prohrává 2:1 a co myslíte, dal to tam! Drama opět až do konce a o šest klacků bere poslední rozhodující dráhu 129/135 a tím i první bod (545/556). Vedle to Dáda to nad Petrem skvěle rozjel – první těsná dráha a opět jsme se klepali jak ratlíci, jak to dopadne, nakonec to fšak o párek Dáda udržel 138/140. Druhá a domácí už asi musel v duchu kvílet, protože prohrává opět o 2 kuželky 139/141. Jenže pak se karta otočila a Petr dává domácím šanci na obrat 124/115. Takže taky zajímavá situace, Dáda sice vede na dráhy 1:2, ale na číslo prohrává, takže poslední dráhu musí taky vyhrát (podobně jako Vojta). Jenže v tomto případě se tak bohužel nestalo. Jak jinak, drámo až do konce, ale nakonec se radují více domácí 134/129 a smírně berou také svůj první bod (535/525). Stav tedy 1:1 -1. No takže vlastně nic. Prostřední část a v ní Jirka Zetek a Luboš Kocmich, proti Jakub Seniura a Radek Jung. Jirka, dle mého soudu, co se týče výkonů asi nejvyrovnanější a nejlepší hráč domácích, ale na první dráze se doslova trápil a Kuba si s ním lehce poradil 115/132. Jenže poté se dostává do svého rytmu a dostál i své pověsti a i když Kuba nezahrál vůbec zle, tak to dneska už na nic víc nestačilo, takže druhou si Jirka těsně bere 139/135, třetí ještě těsnějším rozdílem 144/142 a na poslední již potvrzuje svoji formu 171/142 a nej náhozem utkání valí další bod na domácí střídačku (569/551). Luboš a Radek a další zajímavé a přelejvací duel. Radek začíná skvěle a vypadalo to, že náš rohlíkář se čapnul 135/149. Jenže pak ledová sprcha a rázem je to jinak 145/117. Třetí už byla lepší, ale to z obou stran, takže další dílčí bod pro Luboše 152/136. No a jelikož už Radek docela ztrácel, tak ani po vyhrané poslední dráze 121/138 nedokázal stáhnout prohrané kuželky a domácí tak berou další bodík (553/540) – stav tedy již pro nás nelichotivý 3:1 -30. No takže dotahováci huráááá – za domácí obranáře Pavel Holub a Standa Schuh, za hostující útočníky Jarda Kejzlar a Martin Čihák. No dneska udělám výjimku, kterou dělám maximálně jednou za 50 let a nevezmu to po pořadí hráčů, ale nejdřív rozpitvám sebe a Standu. Takže já bych se nakopal, hrůza, děs, bezmoc, beznaděj, katastrofa, prostě nic se nedařilo, hlava ani nohy mi nešly naproti… 🙁 Jenže k mému neuvěřitelnému štěstí byl Standa na tom ještě hůře, než já. První dráha, která bych řekl, že vlastně rozhodla, byla v můj prospěch protože náskok na ní získaný byl důležitý 103/137. Po první dráze se tedy stáhnul domácí náskok a hned se hrálo zajímavějc. Jenže Standa se postupně a pomaličku zlepšoval, takže druhou dráhu bere on 132/122. Poté přichází další klíčová dráha a opět jak jinak jen o pár klacků, tentokráte fšak opět na střídačku pro mě 133/137. Což jsem si velice, ale opravdu velice oddychnul, páč náskok už jsem měl dostatečný, ale hlavně šlo o to co nejvíc udržel kuželky, což se mi úplně nepodařilo a poslední dráhu bere Standa 135/122, ale bod mám já (503/518). No a hrdina dne Jarda, toho to hodně bolelo, ale odvedl mistrovskou hodinářskou práci. První tři dráhy jsou jeho kořistí, začíná vele důležitou první, kdy to byl opravdu tvrdý a tuhý boj 153/163, pak klesly oba kluci o pár levelů níž, ale opět velice vyrovnaný až do konce 151/121. Třetí a opět hodně na těsnačku 132/135, prostě Jardovy nervy jako ze železa, ale majstrštück si nechal na konec, kdy sice o jeden klacek nevyhrál 148/147, ale to už nebylo podstatné… Podstatné bylo udržet, nebo spíš nahrát kuželky a opravdu s přibývajícíma hodama a ubývajícíma silama se náskok ztenčoval a ztenčoval a domácí fandili jako diví, páč už už to měli málem v kapse, jenže zbývaly dva hody do konce, já už jsem dohrál a Jardovi nezbývalo nic jiného, pokud jsme chtěli vyhrát, aby šel ještě ještě jednou do plných. No říkám vám, před předposledním hodem tam bylo takový ticho, že by se i na Olšanech styděli, jakej tam maj hluk. Z domácích výrazů se jasně dalo číst – hlavně né hodovku – , naopak na našich tvářích se jasně třpytil nápis JARDO DEVĚT!!! A co myslíte pane doktore, měl ho tam. Ten kluk to tam prdnul, kuželky se rozlítly ani nemrkly, prostě nádhera… Poslední hod pak sedm a bylo vymalováno (548/566) a o tři na celkové číslo vyhráváme, takže suma sumič 3:5 -3 (3253/3256). Hodně hustý kafe, no a jelikož já jsem posledním hodem šel taky do plných a hodil jsem nekompromisně vidle (3), takže jsem pak jako náplast za čurdu mohl říkat, že to vlastně moje trojka rozhodla, že? 🙂 🙂 🙂 No fakt bomba utkání, domácí asi se mnou tak úplně souhlasit nebudou, ale s odstupem času to budou snad vidět jinak. No a to bylo fše, teda z kuželek, pak už jsme nasedli do autínka a „frčeli“ směr Louny, teda frčeli, jak chcete frčet ve sněhových kolejích… No každopádně Eliška (od Radka) slavila významný životní milník, teď úplně nevím, jestli to vůbec můžu říct… (no malá nápověda, dvojciferné číslo obsahuje číslovku mého posledního hodu a dopředu říkám, že 13 jí není!!! :-), sice by Radek možná byl i rád, páč výškově by byli na stejno, ale úchylák to není… :oD ). No takže po menším vybalení a ubytování ve vila Kaderová/Jung jsme se šinuli do hospody, která už nefunguje, teda normálně, ale v sobotu tam bylo živo jako nikdy. NO prostě skvělá nálada, super lidi, stolní fotbálek, super lahodné mňamkové jídlo alá řeznictví Kaderka, karaoke, pivko no prostě paráda, takže opravdu vydařená sobota. Při cestě zpět k baráku proběhla ještě klasická koulovačka a povalovačka, ve které se stali dvě věci. Jednak polovička Loun věděla, že jdeme domů a že má Eliška narozeniny 🙂 (né zase tak hrozný to nebylo), a jednak, že jsou lidi prostě (a to se omlouvám za ten výraz) PRASATA!!! Odnesl to „pokakánek“ Dáda 🙂 (promiň), páč ráno zjistil, nebo ho na to možná upozornila Katka (od Pavla), že má něco na bundě a bohužel bahno to nebylo… No když se pak fšici vyklubali ze svých kokonů, proběhlo ještě X-BOXové dopoledne… No to vám je taky prča, fakt jsme se skvěle vyblbli, to nemělo prostě chybu… No myslím, že už vás musej z toho čtení bojet oči, mě už z toho psaný taky brnej prsty, takže snad už jen na závěr, že neděle byla slunečná, cesty mokrý, takže se jelo o 1000% líp. No nic, tak doufám, že příště zase něco naplánujeme a už se moc těším… 🙂 Mates vod Čihákůůů.

zápis o utkání, zpravodaj

4 komentáře(ů) k ÁČKO PO INFARKTOVÉM ZÁVĚRU ODVÁŽÍ ZE ŽIŽKOVA DVA BODY

  1. Eliška napsal:

    Jsem moc ráda, že jste všichni dorazili na mojí oslavu. Martine díky, že jsi neprozradil můj věk 😀 Jsi opravu gentleman. Doufám, že jste si to všichni užili tak moc jako já a ještě jednou vám děkuji za dárky. Jo a řeznictví Kaderkovi děkují za reklamu 😀 Těším se na vás příště, kdy to spojíme i s nějakým tím pohybem – třeba by jste mohli zkusit zase jednou kuželnu v Lounech. Eliška

  2. -Radek napsal:

    Až se zmátořím s té smršti emocí, které umocňuje vydatná foto a video dokumentace, vyjádřím se a pokusím se přidat i nějakým vhodným způsobem galerii, která lze uveřejnit. Přijímám návrhy na cenzuru, ale předem avizuji, že je všechny zamítnu! 🙂

  3. Martin napsal:

    No já si myslím, že můžu úplně totálně za fšechny poděkovat za pozvání a za super a skvěle připravenou oslavu a ubytování… 🙂 Fždycky je fajn posedět s dobrou bandou lidiček, takže na Lounský turnájek se už moc moc moc těším… :oD JO a taneční x-box byl taky super… 🙂 🙂 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *