O sobotním slunečném, leč mrazivém, dni domácí áčko přivítalo hosty z Rokytnice nad Jizerou, kteří určitě byli nažhaveni oplatit nám podzimní porážku. A jejich plány se začaly realizovat hned od úvodních hodů, páč nastoupila útočná letka složená z Petra Mařase a Slavomíra Trepery. Za náš tým a v roli zabijáka z béčka nastoupil Michal Kala (ikdyž tentokráte toho moc nepokosil) a Vojta Šípek. Michal sice bojoval, ale možná chybělo trochu toho štěstíčka, páč první dvě dráhy prohrál vždy o pár kolků, a když na třetí dráze dostal další školení, bylo jasné, že první bodík poputuje do soupeřovi šatny. Ale každopádně se Michal představil sympatickým výkonem, a to pouhými čtyřmi újezdy, protože fanoušci z béčka by mu to přinejmenším vynásobili ještě třemi 🙂 Poslední dráhu sice vyhrál, ale to stejně už dělbu bodů nezměnilo (536/556). Vojta se ve svém duelu trápil a trápil a nešlo to a nešlo. Sláva to do něj sypal jak broky do bažanta a po hodince hry nebylo co řešit, jasná výhra 0:4 a další bod do Rokytnice (493/558). No takže po první třetině 0:2 a 85 klacků u soupeřů. Tak takovejhle mazec jsme snad v této sezóně ještě nazažili, byla to docela studená sprcha. Ale my asi potřebujeme hrát stále pod nějakým tlakem nebo nevím co už… V prostřední části naskákali na plac Jakub Seniura a Dáda Ksandr proti Zdendovi Novotnýmu a Petru Janouchovi. Zdenda si byl ještě před zápasem zrekognoskovat terén v zadní části kuželny, aby viděl, kam to má hrát, leč nebylo mu to moc platný (jestli neměl brejle nebo co… 🙂 ) Jakub to rozjel ve velkým stylu, dyť byl taky řádně odpočatý,a na prvních dvou drahách to bylo také vidět. První s přehledem Zdendu rozsekal na 159, druhou vyhrál o 8, a ikdyž třetí dráhu si vzal menší oddech, to, co na ní ztratil, si vzal zpět na dráze čtvrté. Takže z toho bylo pěkné číslo i bodík k nám, ale hlavně začal hon na stahování kuželek (566/529). Dalibor, po vzoru Kubi, to taktéž rozjel ve velkých obrátkách a nedal Petrovi sebemenší pomyšlení na to, že mohl tento duel vyhrát. Dáda jasně přehrál svého soupeře 4:0 a taktéž skvělým výkonem stáhnul důležité kuželky ze soupeřovi strany (574/535). Stav tedy 2:2 a už jen 9 klacků u soupeřů na půdě, takže dotahováci prakticky začínali nanovo a drama mohlo vyvrcholit. Na konci měl za domácí nastoupit Radek Jung, ale protože za námi cestoval z Prahy a ke své dopravě si bohužel vybral ČD, tak se stalo to, co už každý z vás asi tuší. Velké zpoždění totiž zapříčilo to, že místo něj hned od začátku nastoupil Pavel Dušánek, který tak mohl převzít a potvrdit roli dalšího zabijáka z béčka. S ním se do posledního klání vydal Martin Čihák. Ze soupeřovi střídačky naskočili Jirka Drábek a Pavel Tryzna. Soupeři se ujali puku a v první čtvrtině nás přebruslili na plné čáře a tím nám jasně naznačili, že to s tou odplatou myslí naprosto vážně. Naštěstí se ale naši borci na dráze druhé oklepali a kontrovali drahami 155 a 156, čímž si zase vzali nahrané soupeřovi kuželky zpět. Pavel pak třetí třicítku vyhrává o důležité dvě kuželky a jako by se zdálo, že psychika soupeřů se pomaličku, ale jistě, bortí jako domeček z karet. Pavel poslední drahou potvrzuje svoji formu a získává tak další cenný bod a kuželky k tomu (543/502). Martin se v druhé půlce nadechl k vélkému výkonu a jasně přehrál Pavla 315/254, čímž totálně pohřbil soupeřovi naděje na zisk jakýchkoliv bodů a dalším šestikilem korunoval domácí vítězství (606/543). Suma sumič 6:2 a 95 klacků u nás (3318/3223). Takže další dramatickou bitku máme za sebou a to také zásluhou skvělých fanoušků, kteří opět vytvořili bezvadnou atmošku. Mates vod Čihákůůů.

zápis o utkání, zpravodaj